Zde se nacházíte: Home > ČSO/Birdlife > Kdo jsme
Podkategorie:

Článek: Terénní stanice Blatec – připomínka povodní z roku 2002 a trochu historie

V srpnu jsme si připomněli tragické 5. výročí katastrofálních povodní na prakticky celém území ČR. Při této příležitosti bychom se chtěli ohlédnout nejen za velkou vodou kolem terénní stanice ČSO na rybníku Blatec, ale pro mladší členy naší společnosti přiblížit zásadní momenty vzniku a historie této stanice. Hlavním informačním pramenem (vedle našich vzpomínek a hovorů s pamětníky) jsou vedle výročních informací o terénních stanicích především staniční kroniky z Blatce archivované v knihovně ČSO, první od roku 1954 do roku 1982 a druhá do roku 2001. Třetí kronika je stále živá, takže slouží záznamům přímo na místě.

Terénní stanice Blatec – Dívčice se nachází na břehu rybníka Blatec, cca 3 km od železniční zastávky Dívčice (trať České Budějovice, Hluboká, Číčenice, Ražice, Strakonice, Plzeň) a zhruba 20 km západně od Českých Budějovic v Jihočeském kraji. Stanice vznikla v roce 1953 podobně jako další jihočeská bašta terénních ornitologů – stanice na Velkém Tisém, pro kterou se zpravidla uvádí založení o rok dříve (1952). U zrodu obou stanic stáli dr. Jan Hanzák, dlouholetý vedoucí zoologického oddělení Národního muzea v Praze, a doc. Walter Černý, akademický pracovník katedry zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze. Oba představovali významné osobnosti české ornitologie v třetí čtvrtině 20. století, kteří se vedle profesního zaměření také angažovali ve Výboru tehdejší Československé ornitologické společnosti (W. Černý jako předseda, J. Hanzák jako jednatel a místopředseda), podíleli se na popularizaci vědy, koordinaci ornitologických akcí a publikační činnosti (odborně zaměřený časopis Sylvia). Nutno připomenout, že bez podpory tehdejšího Výboru ČsOS by stanice určitě nevznikly už proto, že většina finančních prostředků pocházela z pokladny ornitologické společnosti.

Pohled na jižní stranu stanice s pečlivě sestříhaným trávníkem. Foto: P. Vašák


Kromě výše zmiňovaných ornitologů měl na zřízení stanice na Blatci zásluhu hlavně jejich mladší kolega, dr. Jiří Formánek, který svou odbornou kariéru nastartoval v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích a záhy přešel jako odborný pracovník do Národního muzea v Praze; do povědomí českých ornitologů i milovníků přírody se však ponejvíce zapsal jako dlouholetý vedoucí Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze a člen Výboru Československé ornitologické společnosti (od roku 1982 dodnes Česká společnost ornitologická). Na podzim roku 1953 s dalšími ornitology vytipoval právě severní břeh Blatce jako vhodnou lokalitu k umístění terénní stanice, kterou měl tvořit bývalý polní vojenský srub deponovaný v rozebraném stavu v Přesece u Třeboně a předem zakoupený ornitologickou společností. Díky svým managerským schopnostem dokázal dr. Formánek nadchnout pro převoz a stavbu nové stanice několik Jihočechů i Pražanů a Výbor ČsOS. Dr. Formánek byl jmenován správcem objektu.



U blízké obce Nákří již pravidelně hnízdí kolpíci bílíPlatalea leucorodia). Foto: J. Bohdal


Vlastní přesun a složení rozebraného srubu z Přeseky na břeh Blatce proběhl počátkem listopadu 1953 za nevšedního úsilí dr. Formánka i p. Klimenta z Národního muzea a hlavně zkušených místních stavebníků z Nákří a Dívčic (pp. Veselý, Novotný, Michal a Trubl). Jak v úvodním zápisu kroniky zdůraznil dr. Formánek, po celý listopad panovalo sice chladné, ale suché počasí, takže se do konce měsíce podařilo srub dostat pod střechu, ale dodělání exteriérů a vybavení interiérů zabralo velkou část příštího roku, takže k slavnostnímu zahájení provozu Biologické stanice pro výzkum vodní zvěře v Dívčicích (tak zněl tehdejší oficiální název) došlo až 24. října 1954, mj. za přítomnosti doc. Černého, dr. Hanzáka, dr. Formánka a zástupců místních občanů, V. Dunovského a J. Michala. K prvním zapsaným návštěvníkům patřila 30. a 31. října t.r. trojice ornitologů z Plzně. Původně stála chata na suchém místě prakticky na úrovni okolního terénu a podloží tvořily žulové kvádry dovezené již z Přeseky. Ale už v zápise dr. Hanzáka z počátku dubna 1956 se objevuje obava z přítomnosti houby a plísní v prknech podlahy. V této době byla stanice dovybavena levným nábytkem z pozůstalosti, jehož některé kusy existují jako funkční dodnes. V. Podhorský z Bystřice poskytl na Blatec i V. Tisý sady různého nářadí (hlavně šroubováky a nebozezy), které ale během času vzaly za své. Návštěvník stanice se o jejich původním umístění může přesvědčit díky obrysům jednotlivých kusů na rubu víka bedny v hlavní místnosti. Na rozdíl od V. Tisého byly neúspěšné snahy o vybudování studny na pitnou vodu, i když už byly dovezeny potřebné betonové skruže. K zásobování pitnou vodou tak dodnes slouží kanystry, v nichž se voda dováží z okolních restaurací, obchodů nebo obecních studní, např. pumpa v Nákří; jako užitková se používá voda z rybníka. K topení bylo v těchto dřevních dobách kupováno uhlí (podle kroniky někdy spíše ohnivzdorné) a bukové špalky. Při současném nadbytku dřeva z polomů staničního lesíka, které nestačíme likvidovat, tomu ani nemůžeme uvěřit. Ke svícení sloužily kompresorové lihové lampy s punčoškami, petrolejky a svíčky.



Břeh rybníka Blatce a pohled k Husí zátoce. Foto: P. Vašák


V roce 1963 proběhly meliorační úpravy rybníka spočívající v odbahnění, prohloubení přívodních a odvodních struh a nahrnutí vytěženého bahna dílem na břehy, dílem do několika ostrůvků uprostřed katastru vodní plochy. Na březích už deponie dávno zarostly vegetací a nyní jsou patrné jako „vanty“ např. západně od stanice. Ostrůvky s keři jsou sice pomalu ohlodávány vlnami a rozpínáním ledu, ale stále poskytují bezpečné hnízdiště rackům chechtavým (jejich stav stále klesá, nyní ani ne sto hnízd), husám velkým, různým druhům kachen i nepravidelně několika párům kvakošů nočních. Po odbahnění začali rybáři z produkčních důvodů rybník udržovat na vyšším stavu vody, která skoro celoročně podmáčela okolí stanice, takže uhnily spodní trámy a zhroutila se podlaha. Objekt přestal plnit svůj účel, takže Výbor Československé ornitologické společnosti rozhodl o pokusu celý srub zdvihnout pomocí heverů a podezdít. Organizací akce pověřil výbor dr. Formánka, který spolu s p. Hanzalíkem z Dubence zajistil během podzimu 1970 většinu potřebného stavebního materiálu s tím, že záchranná akce začne zjara 1971. Na rozdíl od listopadu 1954 tentokrát počasí nepřálo, takže stavební práce ztěžoval déšť a podmáčený terén kolem srubu i na příjezdové komunikaci. Odborné koordinace se ujal ing. Šmíd ze Stavební geologie v Praze a manuální práce vedle p. Hanzalíka zajistila především „kunratická parta“ (Z. Žibřid, V. Votýpka, Z. Pletka), V. Bouček a F. Vitek. Zvednutím a podezděním byly jednotlivé trámy, kuloury a podlahy interiérů dostatečně ochráněny od vlhkosti až do srpna 2002, kdy se nejen okolní krajinou, ale i samotnou stanici prohnala přívalová vlna.



Zvýšená hladina Blatce dokáže zaplavit okolí stanice i bez souvislosti s potopou v roce 2002. Snímek z června 2004. Foto: P. Vašák


Zakladatel stanice záměrně zvolil plochý severní břeh, který byl jen spoře zarostlý příbřežní vegetací přecházející ve vřesoviště s jednotlivými vzrostlými duby. Během doby ale vřesoviště nahradil nálet dřevin, který se postupně změnil ve skutečný lesík, tzv. staniční, chránící severní stranu chaty a přilehlý palouček před ní. Směrem k jihu směřují pohledy návštěvníků na volnou hladinu Blatce s příbřežními porosty a několika zarostlými ostrůvky coby pozůstatku odbahňování rybníka před více jak 40 lety. Za hrází se rýsují střechy Dívčic, které se skládají ze dvou, asi kilometr vzdálených částí. Osadou přiléhající k Blatci nevede železnice ani tam není obecní úřad, pošta, obchod nebo nálevna. Tyto instituce hostí patrně důležitější „vlaková“ část obce. Jižní obzor uzavírají dvě paralelní pásma Blanského lesa s nejvyšší kótou Kletí (1 084 m.n.m) ve vzdálenější a vyšší horské hradbě. Vrchol Kleti je nejen turistickým cílem s rozhlednou, ale existuje tam důležitá astronomická observatoř specializující se v posledních desetiletích na výzkum asteroidů. Směrem jihozápadním přechází Blanský les do pošumavských horských komplexů; od Blatce bývá zřetelný hlavně vrch Libín (1 096 m.n.m) se zřetelně prokresleným Libínským sedlem, kterým vede silnice Prachatice – Volary. Směrem k severu se od Blatce rozkládají hektary převážně vlhkých luk a na lehce svažitých, sušších půdách obilná či kukuřičná pole. Asi kilometr se stejným směrem od Blatce nad rolemi vypíná místní lesnatá „hora“ Važovy nebo Vazová (430 m.n.m.), která o zhruba 30 m převyšuje okolní terén. Na východě pak upoutá hranatá věž kostela v obci Nákří vzdálené asi 1,5 km od stanice.



Pohled na obec Nákří přes rozmrzající Blatec. Foto: P. Vašák


Vybudování soustavy rybníků Vodňanské pánve na počátku novověku sice souviselo s místní podmáčenou půdou či mokřady, ale to neznamená, že by zde spadlo větší množství srážek než jinde ve srovnatelné nadmořské výšce a větrné expozici. Zvláště širší okolí Dívčic leží ve srážkovém stínu Blanského lesa a Šumavy, takže se voda do rybníků dostává systémem až několikakilometrových struh. I když už po melioračních úpravách z roku 1963 dosahovala hladina Blatce výše než dřív, zaplavení okolí stanice bylo nepravidelné pouze v období jarního tání a současných intenzivních dešťů. Od poloviny 90. let 20. století se bohužel aktivní udržování vysoké hladiny stává spíše pravidlem, které podporuje větší objem vody v nádrži a vyšší produkci ryb, především kaprů. To co je však prospěšné pro rybáře, má negativní dopady pro vodní ptactvo, které zatopením příbřežních porostů a zmenšením plochy ostrůvků přichází o hnízdiště, omezuje se možnost zemědělského využívání zvlhčeným nebo zaplavených luk a obecně řečeno, voda rozlitá kolem stanice místy až po vršek gumovek podvazuje její využití pro pobyt i výzkumné záměry v okolí.



V okolí Blatce pravidelně hnízdí zrzohlávky rudozobé(Netta rufina). Foto: T. Anděl


Každému je asi jasné, že se retenční potenciál rybníků jejich nadměrným naháněním podstatně snižuje, což názorně prokázala povodeň v srpnu 2002. Pokud by byly tehdy rybníky na nižší vodě, určitě by zadržely aspoň část povodňové vlny a snížily by se národohospodářské škody. Podle líčení očitých svědků, především P. Božovského, starosty obce Nákří a J. Hambergra z Dřítně (zastává nezastupitelnou roli místního dozorce stanice), zaplavila 13. a 14. srpna 2002 voda louky v širokém okolí všech místních rybníků a z ornitologické chaty se stal pouhý ostrůvek v rozlehlé hladině. Při místním pěším šetření v holínkách zjistil 15. srpna J. Hamberger, že voda vnikla do objektu a dosahuje asi 15 cm nad podlahu. Je na hranici uvěřitelnosti, že už za dva dny nato byla podlaha bez souvislé vody a předešlou apokalypsu dokazovaly jen blyštivé loužičky ve sníženinách prken. Voda nebyla ani příliš bahnitá, takže obětavé manželky S. Dalíková a N. Hambergrová mohly po několika hodinách drhnutí podlah a jejich ošetření Savem prohlásit chatu za uklizenou a dokonce obyvatelnou.



Rybník Blatec dosahuje až k podezdívce stanice. Snímek z června 2004. Foto: P. Vašák


Po 10 dnech od povodně už ji připomínaly jen zavlhlé spáry mezi podlahovými prkny a mokré spodní části stěn. Protože se na hobře tvořící ostění v některých místnostech objevila plíseň, byly postižené partie opakovaně napuštěny příslušnou modifikací Sava, což zabránilo dalšímu bujení plísní. Návštěvníci stanice vědí, že kartotéka dříve pozorovaných druhů, literatura a přikrývky jsou skladovány ve velké bedně, která uvnitř znemožňuje řádění nenechavých hlodavců. Bohužel voda vnikla i do této bedny a promáčela papír a textilie, takže se vše muselo co nejrychleji vysušit. Dekám se nic dalšího nestalo a po vyčistění byly použitelné, kdežto několik knih muselo být časem zlikvidováno, protože se nepodařilo zabránit jejich plesnivění. Většina knih a kartotéka ale vyschly a jen zkrabacený papír dokazoval působení vody. Na rychlém vysoušení objektu mělo vliv déletrvající suché a teplé počasí i přítomnost návštěvníků, kteří nejen průběžně větrali, ale také bez ohledu na venkovní teploty pilně „fajrovali“ ve všech kamnech, takže se ani během dalších dvou měsíců nepotvrdily obavy z dalšího poškození stěn nebo podlah vlhkostí a plísněmi. Podařilo se též dohledat v okolí chaty rozplavené pražce tvořící molo kolem části objektu a znovu je pospojovat do původního uspořádání. Můžeme konstatovat, že z potopy vyšla chýše ještě docela dobře, protože jedinou větší škodou bylo promáčení a zhroucení velké skříně z původního vybavení, která musela být nahrazena skříní novou vyrobenou na zakázku ve specializované firmě. Zmínka o následcích potop na Blatci i V. Tisém je také v zimním čísle Ptačího světa roku 2002 (IX/4; 8).



V okolí Blatce pravidelně nocují stovky husí velkých(Anser anser). Foto: T. Anděl


Pokud věříme, že všechno špatné je pro něco dobré, tak asi jediným kladem povodní byly pro ČSO snížené náklady na Ples ČSO v lednu 2003. Úřad Městské části Praha 10, pod který Kulturní dům barikádníků spadá, byl ochoten na akci pronajmout objekt za sníženou cenu, pokud bude dodáno potvrzení, že i ČSO patří k organizacím postiženým povodněmi. Díky vstřícnosti starosty obce Nákří bylo příslušné potvrzení promtně vyhotoveno a předáno na příslušná místa. Podobné potvrzení vzniklo také pro stanici na V.Tisém, kterou bohužel povodeň zasáhla mnohem ničivěji než Blatec a způsobila delší neobyvatelnost jinak velice atraktivní terénní stanice.



Na stromy při břehu Blatce zaletují nocovat volavky bílé(Egretta alba). Foto: P. Hanibal


Tento vzpomínkový článek není jen pro poučení mladším či osvěžení vzpomínek pamětníků, ale bereme jej trochu jako propagaci stanice a jejího okolí. Neleží sice v ornitologicky vyhlášené rezervaci jako stanice na Velkém Tisém, ale obsádka místních ptáků už dnes není méně pestrá než na V. a M. Tisém s přiléhajícími vodami. Okolní rovinatá krajina Vodňanské či Českobudějovické pánve je příjemně členitá: střídající se louky, pole, sady, lesíky i rybníky; nedaleko leží hornaté terény Blanského lesa nebo Šumavy, krajinářsky zdařilý anglický park u zámku Hluboká včetně Zoologické zahrady Ohrada, plejáda rybníků včetně rozlehlého Bezdreva a Dehtáře, který se podobně jako rybníky na západ od Českých Budějovic včetně Blatce snad konečně dočká oficiálního zařazení mezi ostatní Ptačí oblasti Česka. Kdo chce přírodní krásy doplnit o působivé výtvory našich předků, neopomene zavítat např. do Českých Budějovic, Netolic, Prachatic nebo Písku. Návštěvu stanice není rozhodně nutno plánovat jen na jaro nebo léto, díky kamnům a dostatku dřeva je pohodlně obyvatelná i na podzim či v zimě.


Pavel Vašák a Petr Dalík



Zimní idylka. Stanice je atraktivní a obyvatelná i v zimě. Foto: P. Vašák


13.12.2007
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791