Zde se nacházíte: Home > ČSO/BirdLife > Regionální pobočky ČSO > Pobočka ČSO na Vysočině

Článek: Dutinoví ptáci v lesích

Za dutinové neboli doupné druhy považujeme ty, které hnízdí v dutinách. Nejčastěji se jedná o dutiny stromové. Jen někteří ptáci si však dokáží dutinu sami vytesat, a proto řada z nich zůstává odkázána na výskyt doupných stromů. Nedostatek takových stromů v dnešních lesích se snažíme nahrazovat budkami, což však pro některé druhy není dostačující.


Přehled lesních dutinových druhů ptáků hnízdících v ČR

Holub doupňák (Columba oenas)
Puštík obecný (Strix aluco)
Puštík bělavý (Strix uralensis)
Sýc rousný (Aegolius funereus)
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
Datel černý (Dryocopus martius)
Datlík tříprstý (Picoides tridactylus)
Strakapoud velký (Dendrocopos major)
Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus)
Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos)
Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius)
Strakapoud malý (Dendrocopos minor)
Žluna šedá (Picus canus)
Žluna zelená (Picus viridis)
Krutihlav obecný (Jynx torquilla)
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca)
Sýkora koňadra (Parus major)
Sýkora modřinka (Parus caeruleus)
Sýkora uhelníček (Parus ater)
Sýkora parukářka (Parus cristatus)
Sýkora babka (Parus palustris)
Sýkora lužní (Parus montanus)
Brhlík lesní (Sitta europaea)
Kavka obecná (Corvus monedula)


Holubi

Holub doupňák


Typickým hnízdištěm holuba doupňáka jsou staré bučiny s dutinami datla černého - foto Daniel Stejskal



Sovy

Sova byla zvolena symbolem moudrosti snad proto, že má velké oči olemované peřím jako brýlemi. Pro noční lov postačí sovám světlo hvězd a díky velmi citlivému sluchu mohou lovit dokonce i za úplné tmy. Sovy jsou význačnými predátory drobných hlodavců.


K dutinovým druhům lesních sov patří v současnoti ubývající puštík obecný (Strix aluco) - foto Dušan Boucný


Zbarvení puštíka obecného (Strix aluco) je velmi variabilní, a to z různých odstínů hnědé či šedé - foto Jan Kuchynka


Naopak potěšitelně vzrůstají populace sýce rousného a kulíška nejmenšího, kteří se postupně šíří z hor i do nižších poloh.


Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) - foto Filip Hruška



Sýc rousný (Aegolius funereus) - foto Pavel Koubek


Nejvzácnější je u nás puštík bělavý (Strix uralensis), který hnízdí jen na Šumavě a v Beskydech.


Šplhavci

Šplhavci si tesají hnízdní dutinu sami, ale i k tomu potřebují staré stromy. Živí se převážně hmyzem pod kůrou, larvami a mravenci, za což bývají uváděni jako příklad biologické ochrany.


Největší z našich šplhavců je datel černý (Dryocopus martius), který obývá rozsáhlejší lesy všech typů - foto Vojtěch Sládeček


Staré pralesní listnaté porosty vyšších poloh vyhledává strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), který je u nás nejvzácnějším šplhavcem.


Nejběžnějším šplhavcem je strakapoud velký (Dendrocopos major) - foto Petr Tichý



Nižší polohy lužních lesů a doubrav jsou typické pro strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) - foto Jan Kuchynka



Strakapoud malý (Dendrocopos minor) dokáže šplhat i po dřevnatějících bylinných stoncích - foto Tomáš Bělka


Nejen v lesích žijí žluny - žluna zelená a šedá.


Samec žluny zelené (Picus viridis) má červené temeno a červený vous - foto Helena Kuchynková



Samice žluny zelené (Picus viridis) má červené temeno a černý vous - foto Zdeněk Tunka



Samec žluny šedé (Picus canus) má červenou skvrnu na čele - foto Petr Šaj



Samice žluny šedé (Picus canus) - foto Petr Tichý


Spíše v otevřené krajině, ale i na okraji lesů, se setkáme s naším jediným tažným šplhavcem, krutihlavem.


Krutihlav obecný (Jynx torquilla) si oproti ostatním šplhavcům nedlabe svoji dutinu - foto Václav Křivan



Pěvci

Rehek zahradní


V listnatých a smíšených lesích se vyskytuje rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), který může hnízdit nejen v dutinách, ale spokojí se i s polodutinou - foto Vít Liška


Brhlík lesní


Brhlík šplhá obratně po kmenech a větvích stromů i hlavou dolů. Původní vletový otvor dutiny si vyzdívkou z hlíny dovedně přizpůsobí velikosti těla - foto Petr Tichý


Sýkory

U nás hnízdí 6 druhů sýkor - všechny v dutinách. Nejběžnější jsou sýkory koňadra a modřinka. Pro jehličnaté lesy jsou charakteristické sýkory uhelníček a parukářka. Navzájem velmi podobné jsou sýkora lužní a babka. Sýkora lužní je jedním z mála nešplhavců, který si dokáže sám vydlabat hnízdní dutinu, avšak jen ve ztrouchnivělých částech stromu.


Sýkora koňadra (Parus major) - foto Václav Křivan



Sýkora modřinka (Parus caeruleus) - foto Lubomír Dajč



Sýkora uhelníček (Parus ater) - foto Václav Křivan



Sýkora parukářka (Parus cristatus) - foto Petr Šaj



Sýkora babka (Parus palustris) - foto Václav Křivan



Sýkora lužní (Parus montanus) - foto Lubomír Hlásek


Lejsci

Lejsek bělokrký a lejsek černohlavý hnízdí v dutinách. Jejich vejce jsou čistě modrozelená. Ve starých bukových porostech hnízdí lejsek malý. Zato s lejskem šedým se setkáme i ve městech. Oběma postačí ke hnízdění polodutiny, kam snášejí bílá rezavě skvrnitá vejce.


Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) - foto Jan Kuchynka



Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) - foto Petr Šaj



Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) - foto Jiří Bohdal



Lejsek malý (Ficedula parva) - foto Petr Mückstein



Lejsek šedý (Muscicapa striata) - foto Petr Tichý


Kavka obecná

Kavka hnízdí často v koloniích. Kolonie ve stromových dutinách jsou však na Vysočině již minulostí. Dnes zde hnízdí výhradně na budovách. Budou mít kavky někdy v lesích dostatek dutin, aby se tam mohly vrátit?


Kavka obecná (Corvus monedula) - foto Zdeněk Tunka



Vojtěch Kodet, Pavel Pokorný, Daniel Stejskal, Ivan Kunstmüller
Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině
Projekt na ochranu doupných a odumřelých stromů v lesích podporují
Lesy České republiky, s. p.
15.12.2007
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů