Zde se nacházíte: Home > O ptactvu > Ptáci ve světě

Článek: Cestování a pozorování ptáků v jižním Grónsku

V červenci a až do poloviny srpna 2010 jsem cestoval po území jižního Grónska, při západním pobřeží ostrova. Obrovské prostory největšího ostrova na Zemi vytvářejí podmínky pro různé klimatické a botanické poměry a na ně vázanou druhovou diverzitu fauny.

Naprostá většina ostrova je zaledněna, zakryta obrovským pevninským ledovcem, který o mocnosti 2 až 3 km leží na horninovém podkladu. Povrch zakrytých hornin je převážně ve velmi nízké nadmořské výšce. Plocha ledovcového příkrovu je normálně málo členitá a k dramatickému členění ledové hmoty dochází až při okraji grónského ledovce, kde v odledněné pobřežní zóně údolími v horském až velehorském terénu stékají splazy ledovců ve formě ledopádů a odvádějí tak masu ledu z pevninského ledovce, často až do moře. Převážná část okraje ostrova má výraznou odledněnou část, zasahující mnoho desítek km do hloubi od vnější linie pobřeží. Tato dlouhodobě odledněná pobřežní zóna má horský, někde velehorský reliéf. Horninový povrch, zde nezatížený mocnou vrstvou ledovce, na rozdíl od ledovcem zakryté části ostrova, vystupuje do značných výšek (často až 1000 – 2000 m n. m.). Tato odledněná zóna je pak hlubokými údolími členěna na poloostrovy a ostrovy, hlavní údolí jsou zatopena mořem a tvoří fjordy. V nejvyšších polohách horské části a hojně ve velehorských partiích jsou jednotlivé horské ledovce. V údolích, ledovcových karech i na horských plošinách je množství jezer. Horské ledovce, pokud jejich čelo nedosahuje až do fjordu, v létě poskytují spousty tavných vod a plní nepřebroditelné kalné říční proudy.

Jih Grónska, kde jsem se pohyboval v oblastech měst Narsaq, Quaqortoq a Nanortalik, zhruba v prostoru 60 až 61° severní šířky, je dosti jižně od severního polárního kruhu. Ovšem oproti Evropě (zeměpisná šířka je na úrovni Helsinky) v důsledku vlivu chladných mořských a oceánských proudů jsou zde vytvořeny biomy tundry na odledněném pobřeží a ledové pustiny (pouště) uvnitř ostrova.

Počasí bylo pro cestování převážně dobré až vynikající, teplo až do 25°C, většinu dnů slunečno. Někdy byly až dva dny souvislého deště, a jednou dvě noci a jeden den vichřice bez přerušení, stálé a stejné intenzity, proudění od pevninského ledovce k pobřeží.

Na celém ostrově žije asi 57 tisíc lidí, převážně Inuité a míšenci s Evropany. Společnost je bohatá, spořádaná a slušná. Kromě měst (některé mají obyvatel jen tolik jako velké vesnice na Moravě) je v krajině při pobřeží fjordů několik samot, malých osad a vesnic. Doprava mořem zatopenými údolími začleněnou krajinou je možná linkovými vrtulníky nebo loďmi a samozřejmě pěšky.

Jedinou významnější ekonomickou aktivitou je chov ovcí, které se v horské krajině samy pasou od jara do podzimu a ovlivňují vegetační pokryv území. Ovšem ve velehorské krajině na poloostrově mezi fjordy Tasermiut a Ilna, která je světově výjimečná hladkými žulovými stěnami až 1,5 km vysokými, je naprostá divočina bez vlivu lidí (a ovcí). Keřové formy bříz a vrb na dnech a svazích údolí v nižších polohách tvoří souvislé, těžce prostupné porosty v panenské krajině bez cest.

Krása monumentální, dramatické krajiny, složené z velehorských stěn, zeleně údolí, křišťálových jezer, prudkých řek plných vody, modrých slaných vod fjordů a bílých ledovců je výjimečná a strhující. Je to nevšední krajina, dynamická a podmanivá, která uchopí osamělého poutníka svojí velkou, nespoutanou silou. Ten je pak za svoji námahu bohatě odměněn tím, že se může stát součástí scény tohoto úžasného divadla přírody v jedné z posledních velkých divočin na naší planetě.

Avifauna je v jižním Grónsku druhově poměrně chudá a jen některé druhy jsem viděl a pozoroval ve větším množství.

Z pěvců se hojně vyskytuje čečetka zimní (Carduelis flammea), nejvíce okolo lidských sídel a na hranici mezi kulturní a okolní, minimálně narušenou krajinou, často v hejnech. Všeobecně hojný je bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Vyskytuje se jednotlivě nebo je na malém prostoru i více jedinců, není plachý, lze ho snadno pozorovat na vzdálenosti několika metrů. Občas je vidět černobílá sněhule severní (Plectrophenax nivalis), především jednotliví ptáci. Ve větvích keřů se pohybují pěkně vybarvení strnadi severní (Calcarius lapponicus). Obecným a všudypřítomným, ve všech biotopech hojným, je krkavec velký (Corvus corax), jednotlivě i ve skupinách, v přístavech i ve velehorské krajině bez lidí.

Z mořských ptáků jsou nepříliš hojní rackové, hlavně dva druhy – racek mořský (Larus maritimus) a racek šedý (Larus hyperboreus), větší shromáždění racků je vázáno na přístavy a pobřeží v blízkosti obcí. Jednotlivě jsou vidět poletující jespáci (Calidris sp.). Na štěrkopísku pobřeží moře a koryt řek jsou vzácněji k vidění kulíci píseční (Charadrius hiaticula). Na hladinách jezer jsem na dvou lokalitách pozoroval v obou případech pospolu dva páry potáplice lední (Gavia immer) s jemnými podmanivými hlasovými projevy. Plochy jezer vyhledávají nehojné kachny divoké (Anas platyrhynchos).

Velké množství je orlů mořských (Haliaeetus albicilla), jsou hlavně na mořském pobřeží, někde jsem je pozoroval nad jezery i v horských údolích. Převážně jsem je viděl v letu a hlavně byli jednotlivě, vzácněji v párech. Celkový počet pozorování byl několik desítek jedinců. Druhý pozorovaný dravčí druh je sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Na větší vzdálenost jsem měl to štěstí nejdříve slyšet a pak i vidět létat páry na dvou lokalitách, vzdálených jen několik kilometrů od lidských sídel. Zdržovali se hlavně v prostoru horních částí horských stěn. Podle informací z muzea v Narsarsuag grónští sokoli létají přezimovat až do jihoamerické Paraguaye.

Na svazích hor i ve vrcholových partiích kolem 600 m n. m. jsem několikrát narazil na bělokury horské (Lagopus mutus), někdy několik metrů přede mnou běžel osamělý pták. Jinde jsem vyplašil i malé hejno. Ptáci nebyli plaší, jen jako by neochotně ustupovali před výjimečně se zde na chvíli objevivším člověkem. Někteří ptáci jako sochy ladných křivek strnule stáli na vrcholcích balvanů.

Savčí fauna je v jižním Grónsku velmi chudá. Viděl jsem jen velmi málo původních druhů. Několik lišek polárních (Alopex lagopus), v létě tmavě šedých barev, a také několik i v létě bílých zajíců polárních (Lepus arcticus). Ve fjordech při pobřeží jsem pozoroval několikrát malé tuleně, jednou vzácně čtyři na jednom místě, jak se proháněli a dováděli pod vyvýšeným břehem, kde jsem v klidu seděl. Pižmoni a vlci v jižním Grónsku nežijí, jsou severněji, a obávaní lední medvědi jsou jen vzácní zatoulanci, je zde pro ně příliš teplo.

V malých přístavních tržnicích prodávají ryby a maso z čerstvých úlovků rybářů a lovců. Vedle tuleňů zde porcují malé druhy kytovců a jsou tam hlavně ryby: lososi, tresky a vlkouši.

I když jih největšího ostrova na Zemi neoplývá velkým množstvím druhů a jedinců ptáků, každé setkání s nimi v tamní úžasné krajině, vznešené divočině složené z vody a kamene, je skvělým zážitkem pro milovníka přírody.

Jiří Kraus
06.12.2010
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů