Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: „Ornitologie – věda pro každého“ – hodnocení konference jejími účastníky doplněné o fotografie

Přinášíme vám několik hodnocení říjnové konference „Ornitologie – věda pro každého“. Za projevenou pochvalu děkujeme a kritické připomínky bereme v úvahu pro organizování dalších akcí.

Za organizační výbor konference,
Lucie Hošková

Zámek Mikulov, místo konání konference ČSO, foto Libor Praus

Jaroslav Koleček
Z akce mám velmi dobrý dojem a podle reakcí dalších účastníků myslím, že nejsem sám. Potěšilo mě, že cestu do Mikulova našla i řada kolegů, kteří na konference příliš často nejezdí. Všichni jsme tak měli jedinečnou možnost navázat nové kontakty – pracovní i přátelské. Příjemnou atmosféru setkání umocnil vydařený doprovodný program – předkonferenční fotbalový zápas, společenský večer i závěrečná exkurze. Nezbývá než poděkovat organizátorům, smeknout před jejich výkonem a za pět let se těšit opět na shledanou!

Pár akčních momentek z předkonferenčního fotbalu, foto Libor Praus.

David Horal
Po dlouhých pěti letech jsme se opět dočkali celostátní ornitologické konference v Mikulově. S více než týdenním odstupem bych hodnocení shrnul do slov „naprostá spokojenost“. Nabitý program, zajímavé a podnětné referáty, útulné a pohodlné prostředí, v neposlední řadě také setkání s přáteli, které člověk viděl naposledy před týdnem, nebo také před několika lety. Pár drobných výtek: v paralelně běžících sekcích občas běžely tematicky obdobné referáty a bylo těžké si vybrat – do budoucna bych se přimlouval za zrušení sekcí, třeba i na úkor prodloužení konference o půl dne. Společenský večer bych zařadil první a ne až druhý den, kdy už spousta lidí odjíždí domů a večírku se tak neúčastní. Přestože v diskusích na webu byl dlouhodobě avizován seminář na téma faunistické databáze (vč. pro mnohé žhavého tématu utajování), překvapila mě mizivá účast z řad birdwatcherů. Ale to jsou jen detaily, které nic nemění na uznání jak organizačnímu a vědeckému výboru, tak jako vždy bezchybnému TIC Mikulov.

Účastníci sledují přednášku ve Velkém sále mikulovského zámku, foto Petr Suvorov.

Pavel Řepa
Měl jsem tu čest zúčastnit se konference a celou jsem ji absolvoval. Můj dojem byl výborný, moc se mi líbila, místo bylo vybráno pěkné, účast byla mohutná, organizace velmi pečlivá, referátů velké množství a mezi nimi řada opravdu kvalitních, které upoutaly i mou stařeckou mysl. Takž mohu říci, že jsem s ní spokojen, a že jsem se jí rád zúčastnil. Čas na ní strávený rozhodně nepovažuji za promarněný. Ale, …No ano, ono vždycky přijde to ale, které v tomto případě znamená, že mám přece jen několik poznámek k zamyšlení pro přípravu případné další takové nebo obdobné akce.
  1. Mikulov je krásné místo, je radost sem zajet, ornitologická setkání zde již mají svou tradici, rádi se sem vracíme. Leží však až na jednom konci naší republiky a z toho plyne, že je příliš mnoho těch, kdo to sem mají jaksi „ z ruky“ Já sám jsem v té dlouhé cestě neviděl problém, ale na druhé straně asi i zde může být příčina, že účast z naší západočeské pobočky nebyla příliš hojná a že se z ní nedostavili především ti amatéři, jimž bylo téma hlavně věnováno. Takže pro po druhé zvažme, že i třeba Třeboň nebo Pardubice mají také dobré možnosti, ornitologické zázemí a že takové místo by mohlo být návštěvnicky „vstřícnější“. Nejde o to za každou cenu Mikulov zavrhovat, ale nemusí to být Mikulov pokaždé.
  2. Program bylo bohatý, až přebohatý. Dalo práci stihnout všechny referáty, které bych podle abstraktu rád slyšel, a taky toho bylo tolik, že na člověka již padla trochu únava. A to nejen na mou stařeckou mysl. Myslím, že i mnoha později narozeným by bylo ku prospěchu, kdyby bylo více času skutečně zajímavé referáty „strávit“ případně důkladněji prodiskutovat apod. A jak množství omezit. No, nedá se nic dělat, je třeba udělat i něco nepopulárního. Hlavní téma bylo dané a tak když referát nehovořil o práci vycházející z podkladů dobrovolníků, nebo nebyl výsledkem podkladů sbíraných amatéry apod., tak byl na konferenci jaksi navíc. A co je navíc, toho je možno se také zříci. A program konference by se možná uvolnil a bylo by více času na zaobírání se hlavním tématem.
  3. S tím souvisí poznámka třetí. Naprosto nutně musely být představeny, a také byly představeny, velké celostátní programy založené na práci široké základny spolupracovníků (CES, JPSP, zimní sčítání). Je dobře, že se spolupracovníci-pěšáci z terénu dozvěděli, co všechno se dá z jejich podkladů vyčíst a usoudit, ale možná neměli koordinátoři zapomenout na problémy s uplatňováním metod, úvahy o jejich zlepšení. Nechtějí snad tvrdit, že všechny podklady jsou sbírány perfektně a dokonale, že není co zlepšovat. A to např. u JPSP se poté na schůzi dosti v chvatu hovořilo o zásadních změnách metodiky a diskuze byla uspěchaná a dovolím si říci nic neřešící. Jak proti tomu příznivě dopadla diskuze o faunistické databázi, kde byl na širokou diskuzi opravdu prostor a čas. JPSP, který považuji za „rodinné stříbro“ ČSO to štěstí neměl, i když jinde (např. vloni v Železných horách) ten prostor dostal. Vím, co říkám, protože když na naší pobočce diskutujeme metody sčítání v našich programech a např. jen zabrousíme na téma „ co dělá sčitatel na bodě bodového sčítání – stojí na jediném místě nebo přechází“ (použití GPS na každém bodě nám k tomu dalo proklatě zajímavý podklad), docházíme k velmi zajímavým závěrům o našich metodách.
  4. Poslední věc, rezoluce o Šumavě. Opět podle mého názoru zbytečně okradená o řádné prodiskutování. Šlo o velmi důležité závažné věci, a diskuze na členské schůzi ČSO byla nedostačující. Jde o věc nesmírně citlivou a je stokrát pravda, že v takovém materiálu je nutno pečlivě zvážit každičkou formulaci. Snad by stačilo navrhovaný text dát den předem v plen k diskuzi např. vyvěšením či poskytnutím textu jako letáku apod. A mohla se uplatnit daleko širší diskuze a mohla být formulace mnohem přiléhavější a tudíž účinnější.
Snad jsem vyčerpal aspoň to podstatné, co mě napadlo, a závěrem prosím neberte to nikdo jen jako snahu prudit (i když přiznávám, a každý kdo mě zná to ví, že prudím z duše rád), ale snahu snad aspoň trochu přispět k zamyšlení nad věcmi, které mohou třeba případnou další konferenci zlepšit.

Prezentace hlavního sponzora konference – Meopty Optiky - zaujala, foto Petr Suvorov.

Tono Krištín
Ísť na ornitologické konferencie do Mikulova, či na ZOO dny do Brna, či iných českých univerzitných miest znamená už roky pre mňa – ísť si dobiť baterky.
Energiu, ktorá sa dá načerpať len z ľudí, ktorí majú radi prírodu, vtáctvo a všetko to, čo spája milovníkov tejto krehkej planéty.
Konferencia „Ornitologie – věda pro každého“, ma zase presvedčila, že ornitológia je vedou pre veľkú obec ornitológov a ochrancov prírody. Jej význam sa zvýraznil i tým, že sa konala po pár rokoch opäť v reprezentačných a historických priestoroch mikulovského hradu.
Nabila nás družnou atmosférou a širokým spektrom poznatkov, bohatými diskusiami i sebakritikou. Konferenciu nerobili len kvalitné prednášky (> 40), ale aj stretnutia a diskusie s priateľmi pri posteroch, burzách, káve, či dobrom vínku.
Ďakujem organizátorom za pozvanie, i za to, že ornitológia u nás kvitne a že môžem byť toho svedkom

Postery byly umístěny ve vinárně nad Velkým sálem a spojeny s občerstvením, foto Petr Suvorov.

Jan Havlíček
Ornitologická konference ČSO by se asi nemohla odehrávat v reprezentativnějších prostorech, než nabízí již tradiční místo pro konání této akce, zámek Mikulov. Drobnou pihou na kráse tohoto luxusu byla nutnost přebíhání větší vzdálenosti při paralelních sekcích. O pohodlí účastníků se staral početný personál a po celou dobu bylo k mání dostatek pití i drobných sladkostí. V prostorech před hlavním sálem a poblíž poster session bylo možno prohlédnout, vyzkoušet a zakoupit všemožné potřeby pro pozorování a ochranu ptáků, což bylo příjemným a velmi využívaným zpestřením akce.
Vlastní odborný program překvapil svojí kvalitou a to jak u valné většiny přednášek, tak i u posterů. Dost příspěvků bylo na poměrně odborné úrovni, přesto srozumitelně podané i pro většinu amatérských posluchačů. Zajímavým obohacením byly dva semináře- o faunistické databázi a o určování velkých racků. Zatímco první z nich přinesl zajímavou diskusi o dalším směrování databáze, druhý velmi obohatil znalosti většiny přítomných. Velmi kladně pak hodnotím přijmutí rezoluce o Šumavě v závěru konference, která jasně ukázala jaký postoj zaujímá odborná i amatérská ornitologická veřejnost.
Sladkou tečkou za konferencí byl společenský večer plný jídla a výborného pití a nedělní exkurze na zajímavé lokality.
Přes některé drobnosti lze celou akci zhodnotit jako velmi zajímavou a po organizační stránce dobře připravenou a doporučit návštěvu dalšího ročníku.

Pohled do Malého sálu mikulovského zámku, kde probíhala paralelní sekce konference, foto Petr Suvorov.

Jaroslav Závora
Konferenci jsme s Mildou Chaloupkou prožívali už dávno před jejím začátkem a tak nás nepřekvapila.Když se na něco těšíte tak vám to může jen málo kdo pokazit. Pro mne je konference hlavně setkávání s lidmi se kterými se setkat chci nebo potřebuji či musím. Kuloáry mne baví. Náplň se střídavě dala poslouchat (dropi!!) a někdy bylo lepší pít kávu s kamarády. Všechno co jsem potřeboval jsem vyslechl a domluvil. Jediné, co za nic nestálo byla akustika ve velkém sále. Chvílemi jsem se jen dohadoval o čem se mluví.Už se těším na rok 2018. Zazní po 10ti letech práce naše husy a to přesto, že nás nemáte rádi. (Pozn. organizátorů: Příští celostátní konference ČSO bude v roce 2016).

Na konferenci proběhla i podzimní schůze ČSO, během niž byli slosováni ti, kdož posílali nahrávky hlasů strnada obecného v rámci kampaně Pták roku. Hlavní cenou byl dalekohled Vortex Diamondback 10×42. První výsledky výzkumu strnadích nářečí v ČR si můžete přečíst ZDE. Foto Petr Voříšek.

Martin Sládeček
S radostí jsem uvítal, že členská konference ČSO se bude po pěti letech konat opět v prostorách Mikulovského zámku. I jako český patriot musím uznat, že vhodnější místo pro podobnou akci by se v naší republice hledalo obtížně. Odborný program, zacílený na propojení amatérské a profesionální ornitologie nezklamal a byl jistě pro obě skupiny přínosný. Osobně bych však ocenil větší prostor pro některá odborná témata (např. více plenárních přednášek). Velice zdařilý (i přes poněkud nepříznivou cenu) byl společenský večer a (díky ptákům) i nedělní exkurze. Organizátorům bych chtěl poděkovat za přípravu zdařilé akce a snad zase za 5 let na viděnou (v Mikulově?)!

Martin Těšický
Jsem rád za účast na konferenci:
  • „načerpal“ jsem nové kontakty a poznal další autory odborných ornitologických publikací
  • cenná zkušenost – poprvé přednesení krátké přednášky před odborným publikem
  • motivovala mě k používání nové faunistické databáze a připojení se k JPSP výhledově také k získání kroužkovací licence
  • na základě konference jsem se již připojil k Pražské ornitologii
  • příjemné prostředí mikulovského zámku
  • podařená exkurze na Lednické rybníky i navzdory nepřízni počasí – husice, husy vodouši, čírky, velcí racci, lžíčáci, chřástal ... v perfektním podání dalekohledů Meopta
Postřehy:
  • škoda, že přednášky probíhaly paralelně ve dvou sekcích; kryly se zajímavé přednášky
  • menší odborné pojetí přednášek v porovnání s loňskou konferencí VPČSO - spíše než prezentace výsledků výzkumů snaha ukázat amatérům nove trendy v ornitologii, možnosti analýzy jimi nasbíraných dat (přednášky tematicky zapadaly k názvu konference)
  • perfektní popularizační přednáška Tomáše Grima
  • velice mě však zklamaly diskuze k přednáškám (malá interakce publikum – přednášející) - velká odlišnost oproti konferenci VPČSO, širší diskuze se rozvinuly prakticky jen k Šumavě a k podobě nové faunistické databáze
  • vzhledem k tomu, že nepiji pivo, neustále mi bylo napůl vážně a napůl z recese podsouváno: Copak že jsi za ornitologa? Opravdu musí každý správný český ornitolog pít pivo?
  • příjemně strávený společenský večer ve Valtickém podzemí, poprvé jsem navštívil vinný sklípek, zaujala mě hromadná degustace vína. Nešel však společenský večer uspořádat za mnohem nižší cenu, např. v konferenčním sále? Určitě by nedošlo k tak masivnímu odhlašování již přihlášených účastníků...
    Pozn. organizátorů: bohužel nešel, v hlavním sále bychom se na nižší cenu nedostali a jiný prostor, který by pojmul tolik účastníků, v Mikulově zatím není…Příčinou hromadného odhlašování byl většinou sobotní termín společenského večera. Naštěstí se vše podařilo vyřešit.
  • velice oceňuji množství doprovodných stánků (optika, publikace, budky, krmítka apod.) => výborný nápad

Přestávky na občerstvení jsou dobrou příležitostí pozdravit známé a prodiskutovat vše důležité, Foto Libor Schröpfer.

Tereza Petrusková
Byla jsem požádána, abych krátce napsala, jak se mi líbila letošní konference ČSO. Pokud bych se měla vyjádřit co nejstručněji, řekla bych, že byla příjemná a pohodová. Tedy alespoň z mého pohledu, jenž však může být zkreslen slabostí pro jižní Moravu, kde je mi dobře vždycky. Prý se však mohu rozepsat, tak si dovolím přidat ještě pár vět.
Celkově hodnotím konferenci jako povedenou. Překvapilo mě, že jsem nepotkala některé ze svých kolegů, ale to lze komentovat asi jen slovy „jejich chyba“. Mohli si, stejně jako já rozšířit si obzory a získat povědomí, co se děje mimo „vědecké kruhy“. A některé příspěvky za to rozhodně stály.
Jediné, co mě opravdu mrzelo je, že nebylo možné shlédnout všechny referáty. Když už se amatérští a profesionální ornitologové setkávají jen jednou za pět let a je jasné, že konference delší být nemůže, stálo by za to zvážit, zda jsou opravdu nutné dvě paralelní sekce. Také si nejsem jistá, jestli členská schůze v sobotu ráno na úkor případného spojení sekcí byla nezbytná. Stejně tak je škoda, že patrně kvůli ní byl velice vydařený společenský večer ve Valtickém podzemí přesunut na sobotu, kdy již řada kolegů odjížděla. Ale jak se říká– po bitvě je každý generál, takže děkuji moc všem organizátorům a těším se za pět let na shledanou.

Vladimír Remeš
Letošní konference v Mikulově se podle mne povedla. Přednášky byly většinou zajímavé, i když formální provedení mohlo být v mnoha případech lepší. Věřím ale, že právě mix profesionálních a amatérských ornitologů povede k tomu, že se prezentační úroveň příspěvků do příští konference zlepší. Velmi důležitou součástí každé konference jsou neformální setkání v zákulisí a v restauracích. Těch jsme si všichni užili dostatek a určitě výrazně přispěly ke komunikaci mezi všemi druhy a typy ornitologů – a o to na této konferenci šlo především.

Karel Šťastný, bývalý dlouholetý předseda ČSO, slavil v tomto roce významné životní jubileum. Dárky, které Karlovi předal současný předseda ČSO Jiří Flousek, svým motivem připomněli ohrožený druh, jehož Karel mnoho let zkoumal v Krušných horách - tetřívka obecného. Foto Libor Schröpfer.

Vlasta Škorpíková
Konference jsou obecně akcemi, kde se pod záminkou odborného programu lidé spolu setkávají. Mikulovská konference nebyla jiná. V mezerách mezi přednáškami jsem různým známým a přátelům dala přednost před jinými atrakcemi, takže jsem neviděla jediný poster, prezentovanou techniku Meopty jen zdálky. Ale stihla jsem většinu příspěvků, které jsem slyšet chtěla. Výborný byl seminář k problematice určování velkých racků Martina Vavříka a příjemně mě překvapila diskuse k databázi faunistických pozorování. Zdeněk Vermouzek ji pevně směroval k jasným závěrům, nebyl to ztracený čas. Z mého pohledu byla konference výborná. Ukázala pestrost témat, kterým se ornitologové věnují, bylo tam vidět, že máme spoustu šikovných mladých lidí, kteří to snad jednou vezmou po nás, a taky mě potěšilo, že téma profesionálové versus amatéři, akcentované v některých předchozích diskusích, v podstatě nikoho netrápí. Naopak se nás dotýká dění na Šumavě a je to tak v pořádku – to je skutečný problém, kde má smysl se angažovat. Kritické připomínky nemám, jsem prostě spokojená. Konference byla příjemná, důstojná a užitečná - organizátorům patří velké uznání a poděkování.

Rezoluce o Šumavě, jíž se účastnící konference obracejí na ministra ŽP, byla schválena téměř jednomyslně, foto Libor Schröpfer.
Text rezoluce si můžete přečíst ZDE.


Petr Procházka
Celostátní konference ČSO „Ornitologie – věda pro každého“ byla po poměrně dlouhých pěti letech velice příjemným a inspirativním setkáním lidí, se kterými jsem se už dlouho neviděl a s nimiž je mi vždy fajn. Pozitivní dojem umocňoval nezaměnitelný genius loci Mikulova a velmi dobrá organizace celé konference. Program byl pestrý, všechno klapalo jako na drátkách, a přitom měl člověk spoustu prostoru na neformální diskuse v kuloárech.
Posláním celé konference bylo zdůraznit, jaký (a často nedoceněný) potenciál v ornitologii dřímá. Cílem bylo hledat cestu, jak účelně a k oboustranné spokojenosti propojit zkušenosti, nadšení a vytrvalost amatérských ornitologů s vědeckým přístupem, erudicí a akademickým zázemím profesionálů. Jinými slovy ukázat, že občanská věda, jak se této vzájemně výhodné symbióze amatérů a profesionálů v posledních letech říká, je nezanedbatelnou složkou ornitologie jako vědy, a to už poměrně dlouho. Nakolik se to podařilo, zřejmě posoudí každý účastník konference jinak.
Můj osobní dojem byl takový, že snaha o to byla, ale vizi se podařilo naplnit jen zčásti. Předně je škoda, že některé příspěvky amatérů, které se bytostně týkaly tématu konference, tak trochu zanikly. Dokážu si živě představit vydařenou plenární přednášku, např. pana Miroslava Krále a Petra Adamíka, o příkladném, seriózním a dlouhodobém výzkumu při aktivní součinnosti amatéra a profesionálního ornitologa. A druhou kritickou poznámku si neodpustím na adresu některých přednášejících, v jejichž slovech občas chyběl respekt nad mravenčí a často kvalifikovanou prací amatérů, bez nichž by řada velkoplošných studií nikdy v takovém rozsahu neproběhla. Věřím, že si to nikdo z přítomných nevyložil špatně. Všichni amatérští ornitologové zabývající se soustavným a dobře naplánovaným ornitologickým výzkumem si totiž zaslouží uznání, protože mu věnují velkou porci svého volného času a často i nezanedbatelné finanční prostředky.
Toto povzdechnutí ale jistě nemůže nijak zkalit veskrze kladný celkový dojem z vydařené a záslužné akce ČSO. Už teď se těším na další konferenci!

Úspěsné zakončení konference jsme zapili v rozsáhlém vinném sklepě Valtické podzemí, foto Petr Suvorov.

Daniel Křenek
Když jsem vypisoval přihlášku na konferenci, nějak jsem intuitivně tušil, že nebudu zklamán. Ačkoli se můj příjezd trochu zpozdil a nestihl jsem zahájení a několik přednášek, neubralo to na mém hodnocení akce. Jakmile jsem dorazil na Mikulovský zámek, připadal jsem si trochu jak Alenka v říši divů. Všude bylo na co koukat, co poslouchat a nakonec jsem vše stejně nestihl obhlídnout, vyslechnout a očmuchat. V jednom rohu byly srovnány dalekohledy od firmy Meopta, na pultu zase nejrůznější literatura, v patře pro změnu poutavé postery atd. Program byl opravdu nabitý řadou velmi zajímavých přednášek, každá originální a nějakým způsobem podnětná a inspirativní. Délka příspěvků byla alespoň z mého pohledu zvolena optimálně, tak aby bylo možné udržet maximální pozornost. Kromě klasických přednášek byl zdařilý nápad zorganizovat seminář na určování velkých druhů racků pod vedením Martina Vavříka. Povedené fotografie doplněné komentářem k jednotlivým znakům mě sice nenaučily dokonale určovat velké racky, ale zorientovaly mě v problematice jejich determinace, což je nedocenitelné a určitě do budoucna stojí za to udělat podobný seminář na určování dalších problematických skupin ptáků. Oceňuji také, že konference nebyla jednostranná , ale interaktivní tím, že se otevřela problematika Šumavy a účastníci mohli nejen shlédnout pěkný dokument o Šumavě ale především navrhnout, upravit a hlavně schválit text rezoluce a aspoň nějakým způsobem se sami aktivně zapojit do řešení této ožehavé otázky. Za vydařený považuji i společenský večer ve Valtickém podzemí. Škoda, že byl tak krátký a v 01 hod. jsme se už vydávali na zpáteční cestu do Mikulova. Na druhou stranu zase dobře, protože si nedokážu představit, jak bych druhý den vypadal a konec konců se opět potvrdilo jedno staré přísloví, „v nejlepším se má přestat“. Nevím, jak to organizátoři nedělní exkurze na Lednické rybníky zařídili, ale asi pěiminutové pozorování chřástala vodního z několika metrů na Mlýnském rybníku byla opravdová třešnička na dortu. Konference obohatila mou ornitologickou duši po všech stránkách a to nejen nabytím nejrůznějších poznatků, nápadů a myšlenek, ale člověk si mohl popovídat s přátely, navázat nové kontakty, vyzkoušet si přímo v terénu kvalitní optiku od firmy Meopta, ochutnat nejrůznější dobrůtky a při tom navštívit i zajímavá místa. Suma sumárum za dva dny se toho stihlo tolik, co se zdaleka nepodaří ani za celý rok. Musím uznat, že zorganizovat takovou konferenci stálo hodně času a úsilí. Organizátoři zaslouží velký dík a do svého ornitologického deníčku si mohou napsat velkou červenou jedničku. No a já už se zase těším až se na stránkách ČSO objeví nová přihláška.

Jedna trasa závěrečné exkurze vedla podél řeky Dyje z Drnholce do Brodu. Výjimečně se sice ukázalo i slunce, jinak nám počasí příliš nepřálo, foto Libor Praus.

Vašek Pavel
Celostátní konference České společnosti ornitologické je pro většinu ornitologů napjatě očekávanou událostí. Menších konferencí, schůzí a ornitologických setkání je během roku celá řada, ale celostátní konference pořádaná jen jednou za pět let je jednou z mála příležitostí, kdy se sejde velká většina kolegů, přátel a starých známých z celé republiky.
Na letošní konferenci bylo jednoznačně poznat, že organizátoři nejsou žádní začátečníci a vědí co a jak. Vše fungovalo jak mělo, od prezentací zajímavých firem (chyběl snad jen stánek se zahraniční ornitologickou literaturou), přes profesionálně zajištěné občerstvení, až po jednoduše ale precizně připravený sborník abstraktů. Snad jen škoda, že značná část přednášejících trochu bojovala s automatickým ozvučením hlavního konferenčního sálu a buď jim nebylo rozumět, nebo dunivými basy ohlušovali posluchače.
Název konference „Ornitologie - věda pro každého“ sliboval důraz na propojení amatérské a profesionální ornitologie. Musím se přiznat, že naplněním tohoto názvu se pro mě osobně stala tato konference ještě přitažlivější. Přestože momentálně pracuji jako profesionální ornitolog, jako amatér jsem začínal a před mnohými amatéry se stále amatérem cítím.

Během exkurze jsme měli možnost si na vlastní oči vyzkoušet nové dalekohledy Meopta, foto Zdeněk Vermouzek.

Michal Bílý
Jaké jsou mé dojmy z konference? Veskrze pozitivní! Už samo místo konání nemohlo být vybráno líp. Zámek, ze kterého se nabízí pohledy vpravdě z „ptačí perspektivy“, genius loci města Mikulova, krajina Pálavy a Lednických rybníků – to vše samotné by stačilo pro hluboký zážitek. A když k tomu připočtu skvělou organizaci akce , setkání s mnoha kolegy a přáteli a v neposlední řadě kvalitní program, nemůžu „Mikulov 2011“ než pochválit. Co propříště vylepšit? Především postery by si zasloužily víc prostoru a hlavně světla, a také umístění blíž k centru všeho dění. Stálo by také zato, aby si byly (vzdálenostně) bližší obě přednáškové síně – při poutavosti obou sekcí jeden nevěděl, kam dřív !
23.11.2011
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů