Zde se nacházíte: Home > ČSO/Birdlife > Info pro členy
Podkategorie:

Článek: Ohlédnutí za exkurzí ČSO do NP Wattové moře

Exkurze do Národního parku Wattenmeer v severním Německu (blízko hranic s Dánskem) proběhla 4. až 8. května 2012. Denisa Mikešová připravila malé ohlédnutí za exkurzí, které fotografiemi doplnili Martin Lazarovič, Petr Tichý, Vladislava a Jiří Sládečkovi a Denisa Mikešová.

Naše výprava za ptáky wattových moří v severním Německu začala bezesnou nocí. Zatímco náš autobus polykal kilometry, snažili jsme se v bizarních polohách skrčenců spát. A tak není divu, že jsme náš zdárný příjezd do prostřední části národního parku Beltringharten Koog přivítali jako vysvobození. Naše nadšení však brzy zchladil silný vítr, kvůli kterému jsme ihned s chutí nasazovali kulichy a ti, kdo je měli, i rukavice. Kdyby nefoukalo, bylo by příjemně teplo. Ale neodbytný vítr nás provázel celý první den.


Na začátku exkurze nás přivítalo slunečné, ale poměrně větrné počasí. Foto Vladislava a Jiří Sladečkovi.

První částí parku nás provázel Dr. Andresen. Poskytl nám odborný výklad a ochotně odpovídal na každou naši otázku. Avšak fotografy brzy začaly svrbět prsty, že zahálejí a nemačkají spouště fotoaparátů, a tak se záhy oddělili a popocházeli a plížili se podél rákosí svým tempem. Aby také ne!


Husice liščí byly k vidění na každé naší zastávce. Foto Martin Lazarovič.

Však se to kolem nás ptactvem jen hemžilo! Přivítala nás hejna černobílých bernešek bělolících, dále husice liščí, husy velké, různé druhy kachen (lžičáci, čírky obecné, chocholačky, kopřivky atd.) a bahňáků (voudouši tmaví, rudonozí, šedí a bahenní, jespáci obecní, pisily a kulíci říční a bledí atd.), nechyběly ani hnízdící labutě. Z rákosin se ozývali rákosníci proužkovaní, strnadi rákosní a dokonce bukač velký, na vodním kanále hnízdila potápka roháč. Mezi tím vším pobíhali neposední ústřičníci a za hlasitého volání předváděly své vznosné lety čejky. Tím ovšem výčet ptáků zdaleka nekončí...


Vodouš tmavý ve svatebním šatě. Foto Martin Lazarovič.

Když jsme došli k hrázi, jež připomínala opuštěný středověký obranný val, na kterém se pokojně popásaly desítky ovcí s jehňaty, naskákali jsme do autobusu a přejeli do severní části národního parku Beltringharten Koog. Tam již na mnohé dolehla únava z nočního cestování. Kromě břehoušů rudých a černoocasých, tenkozobců, vodoušů tmavých, husic liščích, ústřičníků a zajíců :-), byly k vidění skupinky ornitologů, jak se roztroušeně povalují po valu mezi ovcemi a nic nedbaje na zaschlé bobky spokojeně pozorují přelétávající opeřence.


Všudypřítomné ovce a jehňata pasoucí se na valech, které byly postaveny, aby bránily proniknutí mořské vody do vnitrozemí. Foto Vladislava a Jiří Sladečkovi.

Navečer jsme se přesunuli do kempu "U tuleně" poblíž městečka Simonsberg. Na wattová bahna Severního moře to bylo, co by kamenem dohodil. Toho využili někteří otrlí cestovatelé a zarputilí fotografové z naší výpravy a ještě po večeři se vydali na průzkum blízkého okolí.


Lovící rybák. Foto Denisa Mikešová.

Ráno v šest nás vyburcovalo zvonění budíků na mobilních telefonech. Přesto se vstávalo skvěle, alespoň mně :-). Čekal nás totiž údajně nejkrásnější den, který jsme měli strávit na ostrově Hallig Hooge. Plavba trvala něco málo přes hodinu a nebyla vůbec nudná. značnou část cesty nás doprovázeli rackové a rybáci obecní a dlouhoocasí. Nalétávali na loď a z výšky pátrali po rybkách, které se ve víru způsobeném lodním šroubem stávaly snadnou kořistí. Zlatým hřebem byli i tuleni obecní, jejichž hlavy se občas vynořovaly z vody v uctivé vzdálenosti od plující lodě, nebo se líně povalovali na písečných lavicích.


Na ostrovech se staví obydlí jen na uměle navršených kopcích. Z důvodu pravidelných záplav během zimního období jsou pak tyto kopce jediná nezaplavené místa na ostrovech. Foto Vladislava a Jiří Sladečkovi.

Ostrov se zhruba stovkou sezónních usedlíků, živících se převážně turismem, nás přivítal krásným počasím. Ačkoli jsme to na placatém ostrůvku ležícím v širém moři po včerejším větrném dnu nepředpokládali, téměř nefoukalo. Mohli jsme si tudíž (až na malou přeháňku) do sytosti užívat pozorování ptáků i jejich fotolovů. Každý z nás, ať „birdwatcher“ či fotograf, se cítil jako v ráji! Těch bernešek tmavých, ústřičníků, břehoušů rudých, jespáků rezavých a obecných, kameňáčků pestrých, kajek (dokonce s mláďaty) a kulíků bledých i zlatých, bělořitů šedých, a o kormoránech, raccích, rybácích malých ani nemluvě! Tolik „opeřenců na jedné hromadě“ jsem osobně ještě na vlastní oči neviděla! Škoda jen, že jsme zde nemohli strávit celý týden! A snad i to by bylo málo, aby člověk všechnu tu nádheru ptactva vychutnal a i nějakou tu dobrou fotečku pořídil.


Viděli jsme i několik rybáků malých. Foto Petr Tichý.

Naše mladá průvodkyně Flor z místní organizace Schutzstation Wattenmeer nás nejen seznámila s místními ptačími obyvateli, ale vysvětlila i mnoho z jejich ekologie a ochrany. Dozvěděli jsme se například, proč zde potkáváme jen samé bernešky tmavé a žádné bělolící, kterých jsme si dostatečně užili předchozího dne. Menší bernešky tmavé totiž v konkurenci s většími berneškami bělolícími neobstojí a tak zvolily ústup na ostrovy. Ostrovy jsou pravidelně zaplavovány mořem až 5-10x během zimy a záplavy jsou tak dokonalé, že z vody trčí jen domy vybudované na uměle navršených pahorcích. Díky těmto záplavám je pak vegetace ostrovů velmi slaná, což ale berneškám tmavým nevadí (mají dokonce podobně jako trubkonosí na zobáku žlázy vylučující přebytečnou sůl). Bernešky bělolící toto přizpůsobení nemají a tak o slané ostrovy nejeví zájem a přenechávají je berneškám tmavým.


Elegantní bernešky tmavé obývají především ostrůvky. Foto Petr Tichý.

Dozvěděli jsme se také alarmující zprávu, že úživnost wattových moří rapidně klesá, což může být kritické pro obrovská množství ptáků, zastavujících se zde při své cestě na nebo z severských hnízdišť. Vždyť jen takový jespák rezavý, poté co sem celý vyhladovělý dorazí, se musí vykrmit na dvojnásobek své váhy! Proto je velmi důležité nerušit nejen hnízdící ptáky, ale i ty co „jen“ shánějí potravu. Za poklesem úživnosti stojí jak jinak než člověk – například intenzivní lov slávek, spojený s odebíráním mladých slávek z přírody, způsobuje úbytek mnoha ptačích druhů, například ústřičníků nebo kajek.


Ústřičníci ještě tokali. Foto Petr Tichý.

Třetí den byl o poznání nudnější. Alespoň zpočátku. Dopoledne a část odpoledne jsme strávili pěší výpravou na lokalitu Westerspätinge/Adolfskoog, někteří zvolili poklidnější courání kolem kempu. Přiznávám, byli jsme zmlsaní ptačím ostrovem, ale i tak v porovnání s jinými lokalitami, které jsme navštívili, zde bylo ptactva málo. Pokud zde bahňáci byli, lebedili si uprostřed wattových blat, což bylo pro nás fotografy přespříliš daleko od břehu. I tak jsme ale na několika rybnících mohli obdivovat čírky modré i obecné, lžičáky pestré, hvízdáky eurasijské i ostralky štíhlé, v rákosí přeletoval slavík modráček středoevropský a nad rákosím kroužili motáci pochopi.


Pozorovatelna ve Katinger Watt. Foto Vladislava a Jiří Sladečkovi.

Ještě ten den jsme kolem půl páté „přistáli“ na naší poslední lokalitě Katinger Watt a hned mnozí z nás litovali. Ne, že by byla lokalita tak špatná, ba právě naopak! Ačkoli se nedala srovnávat s fascinujícím ostrovem, i zde byl malý ptačí ráj. Hnízdily zde desítky tenkozobců opačných, v louce se rozvážně popásaly husy velké, některé páry měly vyvedená housata. V rákosinách jsme se opět setkali se strnadem rákosním a o kus dál na vodě plavaly pestré husice liščí společně s potápkami roháči, poláky chocholačkami, ostralkami, hvízdáky a lžičáky. Lokalita měla velké plus, kterým byly vybudované pozorovatelny, z nichž se také bezvadně fotografovalo. Škoda jen, že jsme tuto část parku museli proběhnout v mírném poklusu. Vždyť jen s tenkozobci zasedlými na hnízdech by leckterý ornitolog dokázal strávit dlouhé minuty, ba třebas i nějakou tu hodinku. Obzvláště jsou-li pro něj bahňáci vzácní, protože se s nimi v koutě České republiky, kde bydlí, běžně nesetkává.


Husy velké s rodinkami. Foto Denisa Mikešová.

S Národním parkem Wattové moře jsme se loučili v zapadajícím slunci. V bahně poměrně blízko u břehu se brodili ústřičníci a červenými zobáky dolovali potravu. Paprsky k obzoru se sklánějícího slunce barvily bahno do růžova a ptáci na něm již byly jen černými siluetami. Spoušť fotoaparátu naposledy cvakla.


Tenkozobci opační. Foto Martin Lazarovič.

Seznam 117 druhů viděných na exkurzi:

potápka roháčvodouš bahenní
potápka černokrkákameňáček pestrý
potápka maláracek chechtavý
kormorán velkýracek stříbřitý
bukač velkýracek žlutonohý
volavka popelaváracek mořský
kolpík bílýracek bouřní
čáp bílýrybák dlouhoocasý
labuť velkárybák obecný
husa sněžnírybák malý
husa velkárybák černý
berneška tmavárybák severní/černozobý?
berneška bělolícíholub hřivnáč
berneška rudokrkáhrdlička zahradní
husice liščíkukačka obecná
husice nilskárorýs obecný
kachna divokáskřivan polní
kopřivka obecnáchocholouš obecný
hvízdák eurasijskývlaštovka obecná
čírka obecnájiřička obecná
čírka modrábřehule říční
ostralka štíhlálinduška luční
lžičák pestrýlinduška rudokrká
polák chocholačkakonipas bílý
polák velkýkonipas luční
kajka mořskápěvuška modrá
hohol severníslavík modráček
morčák prostředníslavík obecný
orel mořskýbělořit šedý
moták pochopkrálíček obecný
káně lesníkos černý
káně rousnádrozd zpěvný
poštolka obecnádrozd kvíčala
sokol stěhovavýčervenka obecná
bažant obecnýcvčilka zelená
slípka zelenonohárákosník obecný
lyska černárákosník proužkovaný
ústřičník velkýrákosník velký
tenkozobec opačnýpěnice hnědokřídlá
pisila čáponohápěnice pokřovní
bekasina otavnípěnice černohlavá
kulík písečný budníček menší
kulík říčníbudníček větší
kulík mořskýsýkora modřinka
kulík bledýsýkora koňadra
kulík zlatýstraka obecná
čejka chocholatásojka obecná
jespák obecnývrána obecná černá
jespák rezavývrána obecná šedá
jespák písečnýhavran polní
jespák bojovnýšpaček obecný
břehouš černoocasývrabec domácí
břehouš rudývrabec polní
koliha velkápěnkava obecná
koliha malákonopka obecná
pisík obecnýstehlík obecný
vodouš tmavýzvonek zelený
vodouš rudonohýstrnad rákosní
vodouš šedý

07.06.2012
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů