Zde se nacházíte: Home > Věda a výzkum
Podkategorie:

Článek: Co je to homogenizace druhového složení ptačích společenstev a dochází k ní i v České republice?

Nové výzkumy na datech Jednotného programu sčítání ptáků ukazují, že specializovaným druhům se v Evropě nedaří a čím dál více převládá několik nenáročných, široce rozšířených ptačích druhů.

Termín biotická homogenizace se původně začal používat v souvislosti s invazemi nepůvodních druhů. Tím, že část jedinců nějakého druh přesuneme z jednoho kontinentu na jiný, se stanou ekologická společenstva těchto kontinentů vzájemně podobnější. Pokud se tento nepůvodní druh v novém prostředí rozšíří a zvláště pokud přitom vyhubí některé druhy původní (např. na ně přenese patogeny, na které nejsou adaptovány), mluvíme o procesu biotické homogenizace. Tento proces nabírá v dnešním stále propojenějším světě na síle a řadí se mezi hlavní faktory ohrožující biodiverzitu. Někteří biologové upozorňují na to, že v budoucnu by tak na celém světě mohlo dominovat pouze několik globálně úspěšných druhů a biosféra by tímto pozbyla své regionální různorodosti.

V posledních letech se vnímání biotické homogenizace rozšiřuje od zavlékání nepůvodních druhů do nových prostředí k událostem, které se dějí v areálech, kde se všechny druhy vyskytují přirozeně. V těchto případech nejde o působení biologických invazí, nýbrž k homogenizaci dochází vlivem masivních změn ve způsobu využití krajiny a možná i změn klimatu. Bylo zjištěno, že na tyto změny dokáží reagovat daleko lépe druhy s širokou ekologickou nikou, tzv. generalisté, zatímco pro ekologické specialisty, tedy druhy s úzkou nikou, jsou tyto změny často fatální a z postiženého území vymizí. Ačkoliv tedy jde o odlišný mechanismus působení, výsledek je podobný jako v případě šíření nepůvodních druhů na jiné kontinenty. Ekologická společenstva si jsou vzájemně mezi různými lokalitami podobnější a dominují v nich pouze generalisté tolerantní ke krajinným či klimatickým změnám. V těchto případech mluvíme o tzv. funkční homogenizaci.

Dochází k funkční homogenizaci i v případě ptačích společenstev na evropském kontinentu? Odpověď na tuto otázku jsme hledali pod vedením Isabelle Le Viol z Muséum national d'Histoire naturelle v Paříži. Shromáždili jsme materiál o vývoji početnosti ptáků z různých evropských zemí, mezi jinými i z České republiky, kde jsou díky Jednotnému programu sčítání ptáků k dispozici unikátní data o druhovém složení ptačích společenstev obsahující stovky lokalit za několik desítek let. V prvním kroku jsme spočítali pro každý druh míru jeho biotopové specializace. Tu si lze představit jako proměnlivost početnosti daného ptačího druhu mezi různými biotopy (obrázek 1) - druhy, které jsou hodně specializované, žijí pouze v několika biotopech, a proto je jejich početnost mezi různými biotopy v rámci celé krajiny hodně proměnlivá. Naopak generalisté, kterým je celkem jedno, v jakém biotopu se zrovna nacházejí, mají početnost mezi různými biotopy proměnlivou jen málo. Tuto proměnlivost lze kvantifikovat a tím matematicky vyjádřit míru biotopové specializace každého druhu. Z těchto druhově specifických biotopových specializací jsme v dalším kroku spočítali pro každou sčítanou lokalitu v každé zemi a v každém roce sledování průměrnou míru biotopové specializace pro všechny druhy, které byly na dané lokalitě v daném roce zaznamenány. Tuto veličinu lze nazvat jako míru biotopové specializace ptačího společenstva dané lokality. Z těchto specializací lokálních společenstev jsme pak přes všechny sčítané lokality spočítali průměr pro každý rok, a to jednak pro celou Evropu a jednak pro každou zkoumanou zemi zvlášť.

V dalším kroku jsme sledovali, jak se mezi jednotlivými roky tato průměrná míra biotopové specializace ptačích společenstev měnila. Obrázek, který jsme spatřili, byl zcela zřejmý a nepříliš povzbudivý (obrázek 2). V Evropě jako celku i ve všech zkoumaných regionech (až na jednu výjimku v podobě Katalánska) se ptačí společenstva stávají stále méně biotopově specializovaná, tedy začínají v nich čím dál více převažovat biotopoví generalisté. S evropskou avifaunou se tedy zjevně něco děje, a to něco ekologicky vyhraněným druhům příliš nesedí. Na druhou stranu detailnější pohled na časové průběhy poklesu biotopové specializace ptačích společenstev v jednotlivých zemích ukázal určité odlišnosti. Někde došlo k hlavnímu poklesu již v 90. letech, jinde až v novém miléniu, někde má časový vývoj spíše charakter fluktuací, byť s celkovým negativním trendem. Tato regionální variabilita v časovém průběhu naznačuje, že v každé zemi může na ptačí společenstva působit trochu jiný faktor. Někde to bude zřejmě intenzifikace zemědělství, jinde urbanizace nebo třeba silnější vzestup jarních teplot. Proto jsme se v jiné studii podrobněji zaměřili na Českou republiku.

Zajímalo nás, jestli lze pozorovat souvislost mezi krajinnými změnami, které se u nás udály od 80. let do začátku nového tisíciletí, a různými charakteristikami ptačích společenstev, zejména jejich druhovým bohatstvím, mírou biotopové specializace. Pro tuto studii jsme použili delší časovou řadu, která zahrnovala větší množství ptačích druhů. Zvláště jsme se zaměřili na srovnání období před a po roce 1990, která se vyznačovala výraznými rozdíly v hospodaření v krajině. V 80. letech bylo zemědělství intenzivnější, více se hnojilo a používalo se větší množství pesticidů. Naopak po roce 1990 se v řadě zejména podhorských oblastí zemědělství extenzifikovalo, orná půda se změnila v louky či pastvy nebo se ponechala ladem. S tím je spojené rozrůstání lesa, jak vlivem cíleného zalesňování, tak díky sukcesi na opuštěných plochách. Výsledky ukázaly dvě hlavní zjištění: za prvé, druhové bohatství českých ptačích společenstev nevykazuje žádný dlouhodobý trend (obrázek 3a), tedy v posledním čtvrt století u nás hnízdí přibližně stále stejné množství druhů. To platí jak pro diverzitu na jednotlivých lokalitách, tak celkovou diverzitu vyjádřenou pro všechny lokality dohromady. Za druhé, míra biotopové specializace českých ptačích společenstev v souladu se situací jinde v Evropě dlouhodobě klesá (obrázek 3b). Rychlost tohoto poklesu nevykazuje žádné rozdíly mezi obdobími před a po roce 1990. Nedá se tedy říct, že by např. rozvoj lesa po roce 1990 biotopovým specialistům nějak zvlášť vyhovoval. Co tedy způsobuje ústup specializovaných druhů naší avifauny? Jednou z možností je třeba dlouhodobý odklon od tradičních způsobů hospodaření, které udržovaly jemnou krajinnou mozaiku a které mizejí bez ohledu na společenské zřízení. Tyto krajinné změny se však jen obtížně zachycují pomocí nějakých souhrnných statistických ukazatelů, jako jsou např. celkové rozlohy hlavních typů prostředí, které jsme měli k dispozici pro analýzu. Proto jsou vlastně dlouhodobá data o početnosti našich ptáků tak mimořádně cenná - ačkoliv jejich povaha nedovoluje narýsovat přehledné kauzální vztahy, které by prokázal např. manipulativní experiment, mohou nám pootevřít okno do světa jinak nezaznamenatelných krajinných změn, které však výrazně přetváří naši přírodu.

Citace původních článků

Le Viol I., Jiguet F., Brotons L., Herrando S., Lindstrom A., Pearce-Higgins J. W., Reif J., Van Turnhout C., Devictor V. 2012: More and more generalists: two decades of changes in the European avifauna. Biology Letters 8: 780-782.

Reif J., Prylová K., Šizling A. L., Vermouzek Z., Šťastný K., Bejček V. 2013: Changes in bird community composition in the Czech Republic from 1982 to 2004: increasing biotic homogenization, impacts of warming climate, but no trend in species richness. Journal of Ornithology 154: 359-370.


Zájemci o pdf obou článků se mohou obrátit na email jirireif@natur.cuni.cz.

Jiří Reif
18.04.2013
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791