Zde se nacházíte: Home > O ptactvu

Článek: Do nového roku s novými druhy ptáků!

Světoví taxonomové pro nás „objevili“ hned několik nových druhů ptáků. Pojďme se podívat na některé z nich.

Právě v těchto dnech po celém světě nadšení ptáčkaři, amatérští i profesionální ornitologové netrpělivě vyhlížejí poštovní doručovatele, kteří jim mají doručit druhý díl „Ilustrovaného seznamu ptáků světa“. Illustrated Checklist of the Birds of the World, jak zní jeho jméno v originále, je monumentálním dílem, na jehož vzniku se podíleli odborníci z Birdlife International a nakladatelství Lynx edition. Vedoucím týmu pak nebyl nikdo jiný než Josep del Hoyo, autor obsáhlého sedmnáctisvazkového díla Handbook of the Birds of the World, spolu s Nigelem J. Collarem, autorem desítek knih a odborných článků o taxonomii ptáků, jejich prostředí a ochraně. Zatímco první díl „ilustrovaného seznamu“ (vyšel v prosinci 2014) přináší informace o nepěvcích, díl druhý je věnovaný pěvcům. Celkem se v obou dílech čtenáři mohou díky 21 tis. ilustracím a 11 tis. mapám rozšíření na téměř 2 tis. stranách seznámit se všemi 10 965 žijícími a 156 vymřelými druhy ptáků. Právě tato čísla došla během přípravy publikace podstatnými změnami. Součástí práce na této novodobé ornitologické Bibli byla totiž i kompletní taxonomická revize všech problémových druhů a poddruhů ptáků. Této namáhavé a mravenčí práce se ujal tým odborníků z řad Birdlife International. Jak sami uvádějí, do této doby jsme neznali více než 10 % diverzity ptáků světa. Nově bylo okolo 1 000 sporných druhů či poddruhů povýšeno na platné druhy a to na základě jasně daných kritérií o jejich morfologii, rozšíření, hlasových projevech, ekologii, chování, zbarvení, popř. i na základě genetických studií. Nutno však podotknout, že u řady dřívějších „druhů“, nebo „kandidátů na druh“ naopak došlo k jejich snížení na úroveň poddruhu. Pro více informací o procesu rozčleňování druhů a „druhovém konceptu“ tak, jak jej chápe moderní ornitologická odborná veřejnost, lze odkázat na první díl „ilustrovaného seznamu“. V českém jazyce (na příkladu bahňáků) pak na články J. Vlčka ve zpravodajích Vanellus 9 a 10.

Jako dárek k novému roku pak byl na stránkách Birdlife International představen výběr několika „nových druhů“. Čtyři z nich si představíme i zde.


Pro našince nejméně vzdáleným druhem (co do geografické vzdálenosti, ale i návštěvnosti lokality našimi ptáčkaři) je pěnkava Fringilla polatzeki, obývající zbytky původních lesů ostrova Gran Canaria. Jde o menšího příbuzného a bývalý poddruh dobře známé pěnkavy kanárské Fringilla teydea, žijící na ostrově Tenerife. Ohrožením nového druhu jsou především lesní požáry, které už zničily vhodné biotopy na ostrově Gran Canaria na úplné minimum. Celková populace čítá asi 50–250 jedinců a druh je tak řazen podle IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) do kategorie ohrožený.


Že vidíte na obrázku naši straku obecnou Pica pica? Není to tak úplně pravda. Jde totiž o jejího nejbližšího endemického příbuzného Pica asirensis. Ten byl dříve jejím podruhem žijícím v izolovaném areálu v jalovcových lesích rostoucích v kaňonech na jihozápadě Saudské Arábie. Její populace čítají asi jen 135 párů a od straky obecné se liší především hlasovými projevy a částečně i svým zbarvením. Druh je podle kritérií IUCN zařazen do kategorie ohrožený.


Kdo by neslyšel o Galapážském souostroví a slavných Darwinových pěnkavách (které ale vlastně nejsou pěnkavami, které známe od nás). Jedná se o velmi dobře prozkoumanou skupinu ptáků, a to z mnoha hledisek jejich života, evolucí počínaje a chováním konče. O to víc by mohlo překvapit, že i mezi nimi se objevil „nový druh“ Geospiza septentrionalis. Jedná se o bývalý a poměrně odlišný poddruh pěnkavky ostrozobé Geospiza difficilis. Strašidelný anglický název Vampire Ground-finch nového druhu pěnkavky nemá k pravdě o vampýrech daleko. Živí se totiž krví, kterou získává tak, že naštípne kůži jiných druhů ptáků, například terejům a poté pije jejich krev. Toto chování je pravděpodobně následkem nedostatku potravy na nepříliš hostinných ostrovech Darwin a Wolf, které obývá.


Poslední druh, největší zástupce loskutáků a zároveň celé čeledi špačkovitých, má navzdory své exotičnosti dokonce i něco málo společného s českou kotlinou. V přírodě byl již považován za vyhynulého, dokud se nepodařilo několik jedinců objevit týmu spolupracovníků Zoo Liberec a členům neziskové organizace ISCP, Indonesian Species Conservation Program. Za rapidní pokles populací vyskytujících se přirozeně na indonéských ostrovech Banyak a Nias může především lov jako žádaného domácího mazlíčka schopného mluvit lidskou řečí. Druh, jehož populace je odhadována na maximálně 50–250 jedinců se podle kritérií IUCN řadí mezi kriticky ohrožené.


Zájemci o objednání „ilustrovaného seznamu“ mohou do konce ledna využít slevu poskytovanou čtenářům webu Birdlife International (informace pod originálním textem článku).

Volný překlad podle: Dale A. 2016: New year, new birds: 10 newly-recognised species.

Další zdroje:
Del Hoyo J. & Collar N. J. (eds.) 2014: HBW and Birdlife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Volume I: Non-passerines. Lynx Edicions, Barcelona.
Vlček J. 2014: Moderní pohled na fylogenezi bahňáků. Vanellus 9: 69 – 76 (ke stažení zde: http://svob.czweb.org/?page_id=35)
Vlček J. 2015: Seznam žijících bahňáků světa. Vanellus 10: 125 – 137 (ke stažení zde: http://svob.czweb.org/?page_id=35)
http://www.lynxeds.com/product/hbw-and-birdlife-international-illustrated-checklist-birds-world-set-two-volumes
a stránky jednotlivých druhů na databázi http://datazone.birdlife.org/species/

Jan Havlíček
22.01.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791