Zde se nacházíte: Home > Akce a kampaně
Podkategorie:

Článek: Jak poznáme datla (určování)

Biotop

Datel černý potřebuje lesní porosty se staršími stromy, ve kterých může tesat dutiny, a s mrtvým dřevem, napadeným houbami a dřevokazným hmyzem, který je jeho potravou. Foto: Zdeněk Tyller


Datel černý je lesní pták, který obývá souvislé lesy, a to listnaté, jehličnaté i smíšené. Důležitým prvkem je přítomnost starých stromů s dostatečným obvodem kmene pro tesání dutin a také stromů a mrtvého dřevo napadených dřevokazným hmyzem, který tvoří základní složku datlí potravy. Na rozdíl od příbuzného strakapouda velkého nebo žluny zelené nespatříme datla v zahradách nebo parčících v centru měst.


Velikost a zbarvení

Datel černý je náš největší zástupce šplhavců. K životu na stromech je dokonale přizpůsoben, šplhá pomocí silných svalů a robustních běháků, váhu rozkládá na zygodaktylní noze se dvěma prsty vpředu a dvěma vzadu a opírá se o tuhá ocasní pera. Dlouhý zpevněný zobák je na konci dlátovitě seříznut a je dokonalým nástrojem k tesání do dřeva. Foto: Martin Mecnarowski, photomecan.eu.


Datel černý je náš největší šplhavec, který dorůstá délky až 47cm a dosahuje hmotnosti až 370 g. Díky svému zbarvení je nezaměnitelný; celé tělo je černé, pouze na hlavě svítí nápadná červená čepička. Podle jejího rozsahu snadno poznáme i pohlaví. U samce se čepička táhne od kořene zobáku a pokrývá celý vrch hlavy, zatímco samice má čepičku jen na konci temene a čelo zůstává černé. Tento určovací znak lze použít i u mláďat, hned když jim začíná růst peří. Mladí ptáci se liší od starých zbarvením zobáku – mají jej celý krémově bílý, zato zobák dospělých je zakončen černou špičkou.


Pohyb

Datel černý se pohybuje zejména po stromech. Šplhá pomocí silných běháků po kůře hlavou vzhůru, zachycuje se ostrými drápy a opírá se o vyztužená ocasní pera. Tím se liší od brhlíka, který leze i hlavou dolů a o ocas se neopírá, protože spoléhá výhradně na svaly nohou. Datli se dokáží pohybovat i po zemi, i když o poznání méně dovedně. Na zem slétají za potravou, když dobývají mravence z pařezů, kořenů či padlého kmene, ale umí je dostat i z mraveniště skrytého pod vrstvou sněhu.

Datla často zastihneme v letu. Létá přímo, jen v mělce obloukovitých liniích, zatímco ostatní datlovití se vyznačují houpavým letem ve vlnovkách.


Zvukové projevy

Datel černý má pestrý repertoár. Zvuky vydává nejen pomocí hlasivek, ale také pomocí úderů zobáku. Tzv. bubnování je výhradní výsadou datlovitých a zaslechneme ho zejména na jaře při obhajobě teritoria během hnízdění, ale s menší intenzitou také na podzim a v zimě, kdy ptáci obhajují potravní teritoria. Jde vlastně o obdobu zpěvu pěvců – signál rivalům i potenciálním partnerům a také komunikační nástroj mezi rodiči a mláďaty. Bubnování jsou série rychlých úderů zobáku na tvrdý povrch, zpravidla znělé dřevo. Intenzita, délka a rytmus úderů jsou druhově specifické a můžeme podle nich určit, který druh je vydává. Datel během hnízdění bubnuje rychlostí až 50 úderů za 3 sekundy a během jednoho dne udeří do podkladu několik stovek ran. Bubnují samci i samice, i když samci častěji, déle a hlasitěji.


Datli vydávají celou řadu hlasů, z nichž si představíme tři nejčastější a nejnápadnější. První je vysoké, daleko se nesoucí a pronikavé „kruk-kruk-kruk“ nebo „krrri-krri-krrri“, které vydávají za letu a při přistávání na strom s hnízdní dutinou. Je slyšet po většinu roku, nejvíce na jaře.


Druhé je ostré melancholické táhlé kvílení, znějící jako „klijééé“. Ptáci ho vydávají celoročně, pouze když sedí (nikoli v letu). Slouží také k upevnění teritoria a jako kontaktní hlas, na který si ptáci často odpovídají.


Třetí je smích připomínající volání „klí-klí-klí“, vydávané za letu i na stromě. Datel jím oznamuje svou přítomnost, hlavně v hnízdní době. Využívají ho i partneři mezi sebou při střídání povinností v dutině.


Občas zaslechneme i krátké ostré dvojslabičné „ke-jak“, připomíná kavku. Partneři ho vydávají při toku, při střídání na hnízdě, blízko nocovišť nebo se jím zdraví s mláďaty.


Pobytové stopy

Datlí hnízdní dutina se nachází zpravidla 8–20 m nad zemí, na vysokém stromě v části kmene bez větví. Vletový otvor má okrouhlý až kapkovitý tvar s hladkými, začištěnými okraji a rozměry kolem 12 x 10 cm.

Datel černý hledá svou nejčastější potravu – dřevokazné mravence a brouky – pod kůrou živých stromů i v padlých kmenech. Silným zobákem tesá do dřeva otvory o rozměrech až 50 x 20 cm a zanechává pod nimi hromádku velkých třísek, dlouhých až 10 cm. Foto: Dušan Vainer (dusanovo.cz).


Potravní otvory zanechává datel ve dřevě, ať už v živých stromech napadených hmyzem, nebo v padlých kmenech a větvích. Tyto otvory jsou zpravidla nízko nad zemí, jsou až 50 cm vysoké a 20 cm široké, mají nepravidelný tvar a hrubé nezačištěné okraje a nikdy nevedou do komůrky. Datel po odkrytí kůry a vrstvy dřeva pouze odhalí chodbičky hmyzu. Pod takovýmto stromem pak leží hromádka velkých, až 10 cm dlouhých třísek. Někdy najdeme také rozhrabané mraveniště či pařez s promíšeným dřevním trouchem a mrtvými i živými mravenci, kde mohl také hodovat datel, ale někdy nelze vyloučit, že šlo o krmiště žluny zelené. Je-li však mraveniště rozhrabáno pod sněhem, byl to jistě datel, protože žluna zelená se pod vrstvu sněhu nedostane.

Alena Klvaňová
27.02.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů