Zde se nacházíte: Home > O ptactvu

Článek: 10 zajímavých pěvců, které už nikdy nespatříme…

Žádného milovníka přírody asi nezamrzí víc než zjištění, že naše planeta je opět chudší o nějaký živočišný či rostlinný druh. Bohužel, tyto katastrofy se nevyhýbají ani naší oblíbené skupině – ptákům.

Podle současných poznatků a nedávných studií, kdy na základě odborných kritérií rozlišeno mnoho nových druhů, žije na naší planetě v současné době 10 965 druhů ptáků (ačkoli status „žije“ není u některých úplně jistý). Dalších nejméně 156 druhů již s téměř naprostou jistotou patří mezi vyhynulé a pět druhů přežívá pouze v zajetí (většinou jako nutné součásti jejich záchranného programu). Otázkou samozřejmě zůstává, kolik druhů vyhynulo dříve, než stihly být popsány, a to ať už před nebo po roce 1500, který se nejčastěji uvádí jako mezník pro výše uvedené počty. Ne zcela překvapivým, ale přesto smutným faktem je to, že většinu extinkčních událostí způsobilo lidstvo, počínaje prvními osadníky mnohých ostrovů a kontinentů, včetně domorodého obyvatelstva, často vnímaného jako „divoši žijící v souladu s přírodou“. Jak se dočtete níže, mnoho ostrovních endemitů padlo za oběť živočichům, kteří byli na jimi obývané ostrovy omylem či cíleně zavezeni prvními Evropany. Nezřídka tak byl při jejich návštěvě nový ptačí druh pozorován poprvé, ale také naposledy. To ale většinou pouze v případě, že součástí posádky byl i nějaký přírodovědec a že se druh povedlo ulovit. V opačném případě mohly druhy vyhynout, aniž byly vůbec zaznamenány. Opakovaně se pak také ukazuje, že některé taxony byly jako platné druhy rozpoznány až když bylo na jejich záchranu příliš pozdě. V současné době, kdy jsou vyhynutím ohroženy stovky rostlin a živočichů, je totiž vzhledem k limitovaným možnostem bohužel nutné stanovovat priority a platný druh má většinou přednost před poddruhem či pouhou populací.

Rozsáhlé taxonomická studie a posouzení všech sporných a podezřelých (pod)druhů ptáků světa byly také součástí přípravy lllustrated Checklist of the Birds of the World (více na stránkách ČSO). Na oslavu vydání druhého dílu této knihy vydala BirdLife International několik článků o různých skupinách ptáků. Jedním z nich je výběr nějakým způsobem zajímavých a vyhynulých pěvců, o kterých je i tento příspěvek. S úplně všemi druhy ptáků, kteří již na naší planetě nežijí, se pak mohou čtenáři seznámit právě v obou dílech „ilustrovaného seznamu ptáků světa“, s bahňáky pak v českém jazyce ve zpravodaji Vanellus 11. Na závěr úvodní části je pak nutné podotknout, že mnoho druhů bylo, je a bude zachráněno jen díky cíleným snahám ochranářských organizací a zoologických zahrad, mezi nimiž se na přední příčky řadí právě BirdLife International se svými partnery. Činnosti BirdLife International lze finančně podpořit přímo u jednotlivých projektů, nebo například členstvím v ČSO.

Špaček hnědý Aplonis mavornata
K tomuto druhu přesněji sedí jeho anglický název Mysterious Starling, česky tedy záhadný špaček. Popsán byl na základě exempláře „skákajícího si to po stromě“ uloveného v r. 1925 na ostrově Mauke, jež je součástí Cookových ostrovů. Než po 150 následujících letech přišel na ostrov další ornitolog, špaček prostě „záhadně“ vyhynul. Méně záhadné je to ale poté co se dozvíme, že na ostrov byli zavlečeni potkani.



Rákosník Acrocephalus yamashinae
Mnoho rákosníků žijících na pacifických ostrovech je v současné době ohroženo vyhynutím díky zavlečení invazivních druhů. Někteří z nich už svůj boj prohráli. Mezi ně patří i tento rákosník bez českého jména. Dříve byl rozlišován jako poddruh rákosníka slavíkového (Acrocephalus luscinius), který žil na ostrově Guan a vyhynul v 60. letech 20. století. Příčinou jeho vyhynutí bylo zavlečení nepůvodních druhů rostlin a živočichů společně s ničením stanovišť. Zde popisovaný druh pak svého příbuzného zřejmě následoval o desetiletí později. Jako pomyslný poslední hřebíček do jeho rakve je často zmiňována erupce sopky v roce 1981. Otázkou je, zda v té době ještě nějací rákosníci přežívali.



Tyranovec Pyrocephalus dubius
Dříve byl označován jako poddruh tyranovce rubínového (Pyrocephalus rubinus) a stejně jako on obýval souostroví Galapágy. Dnes je jeho prvním vyhynulým ptačím druhem. Poprvé byl popsán při Darwinově plavbě v r. 1835, ale zavlečené druhy rostlin brzy vytlačily původní vegetaci, což vedlo k významnému snížení množství hmyzu, který byl hlavní součástí potravy tohoto pestře zbarveného ptáka. Druh byl ohrožován ptačími neštovicemi a ptačí malárií (jejich přenašeči byli zavlečeni na Galapágy lidmi) a nedostatkem potravy. Poslední jedinec byl spatřen v roce 1987.



Turnagra bělohrdlá Turnagra tanagra
Ničení biotopů, predace kočkami, zavlečení krys a lidská činnost – těmto faktorům podlehlo (nejen) na Novém Zélandu značné množství druhů. Mezi nimi i tento obyvatel Severního ostrova. Poslední ověřený záznam pochází z roku 1902. Do roku 1970 pak sice existují nějaké zmínky, ale bohužel nebyly potvrzeny. Vyhlášení Národního parku Whanganui v roce 1986 pak bylo už jen zoufalým gestem, nebo spíše vzdáním posledního holdu. Na Jižním ostrově pak stejný osud a z podobných důvodů potkal i příbuznou a dříve hojnou turnagru drozdí Turnagra capensis. Její poslední a navíc nejisté pozorování pochází z roku 1963.



Střízlíkovec ostrovní Gerygone insularis
Malý a nenápadný ptáček s růžovou duhovkou byl hojným obyvatelem ostrova Lord Howe u břehů Austrálie až do nešťastné události v roce 1918, kdy došlo k uvíznutí lodi blízko břehů tohoto ostrova. Potápějící se loď byla přesně podle známého pořekadla opouštěna krysami, které se pak na ostrově pustily do plenění ptačích hnízd. O 10 let později byl tento druh zaznamenán naposledy, dokonce ještě jako poměrně rozšířený, ale při průzkumu po dalších osmi letech již po něm nebylo ani stopy.



Šatovník šavlozobý Akialoa (Hemignathus) ellisianus
Na první pohled tento havajský ptačí druh zaujme svým neobyčejným zobákem, který pravděpodobně využíval k hledání hmyzu pod kůrou stromů, ale také k sání nektaru. Jak ale ukázaly podrobné studie, které proběhly až po jeho vyhynutí, nejednalo se o jeden, ale dokonce o tři podobné druhy (Akialoa ellisiana, A. stejnegeri and A. lanaiensis). Osudným se jim stalo odlesňování, ale svoji roli pravděpodobně sehrály i nemoci jako ptačí malárie a další, které byly na ostrov lidmi zavlečeny spolu s komáry. Poslední záznam poddruhu (nyní druhu) A. stejnegeri pochází z roku 1969.



Šatovník Himatione fraithii
Jde o blízce příbuzný druh (dříve byl jeho poddruhem) šatovníka karmínového (Himatione sanguinea), který je mezi ostatními havajskými ptačími druhy neobvyklý tím, že je stále hojný. Mnoho ostatních druhů je dnes totiž ohroženo, či dokonce vyhubeno. Na konci 19. století byli na ostrov Laysan obývaným zde popisovaným šatovníkem záměrně vysazeni králíci, kteří měli sloužit jako potrava pro těžaře guána. Brzy díky nim ale zmizela téměř veškeré vegetace, včetně rostlin poskytujících nektar, jež představoval hlavní zdroj potravy tohoto druhu. Vše dokonala bouře, která zasáhla ostrov obývaný posledními třemi jedinci v roce 1923. Tento šatovník ovšem není jediným endemitem tohoto malého ostrova, který díky vysazení králíků, krys a dalším aktivitám lidí podlehl. Dalšími jsou chřástal laysanský (Zapornia (Porzana) palmeri), poddruh rákosníka lyasanského (Acrocephalus familiaris familiaris) a minimálně 4 druhy hmyzu.



Moho molokaiský Moho bishopi
Ačkoli o tom asi příznivci hudby nevědí, tento havajský druh je jim možná známější než většině ornitologů, alespoň co se názvu týče. Ačkoli jde o pestře zbarveného pěvce, prozrazovalo jej především jednoduché, ale na míle slyšitelné volání „took-took“. Album jazzového skladatele Johna Zorna z roku 2009 obsahující písně pojmenované po některých dalších druzích ptáků je pojmenované podle domorodého názvu O´o, který označuje ptáky moho. Ještě dále to dotáhla waleská indie-rocková kapela „Mo-Ho-Bish-O-Pi“, která jako svůj název použila přímo jeho latinské jméno. To si v článku o vyhynulém druhu přečetl kytarista kapely v čekárně u zubaře. Příčinami jeho vyhubení byly odlesňování, tlak vysazených predátorů, ale také lov pro pestré ozdobné peří užívané jako součást plášťů havajských panovníků. Bohužel, spolu s moho molokajským postihl stejný osud i všechny ostatní zástupce čeledě Mohoiade.



Kruhoočko hnědooké Zosterops semiflavus
Některé druhy Seychel se díky ochranářským opatřením zachránit podařilo, nikoli však toto kruhoočko. Pozdě bylo dokonce už v roce 1940, kdy se na ostrov Mariany vypravila expedice, která jej, mimo jiné, měla (znovu)objevit. Druh totiž zřejmě vyhynul již mezi lety 1870 a 1900 následkem rozsáhlých změn způsobených zemědělstvím, ale možná i díky zavlečení predátorů. Jediný exemplář, který nám připomíná, jak tento drobný ptáček vypadal, lze dnes najít v Londýnském muzeu.



Hýl boninský Chaunoproctus ferreorostris
Popis tohoto zástupce pěnkavovitých byl učiněn na základě dvou balků získaných na ostrově Ogasawara v Japonsku při expedici během 20. let 19. století. O tři desítky let později, během kterých se ostrov stal zastávkou velrybářů, jej navštívil přírodovědec William Stimpson. Ten zde už žádné hýly nenašel, zato se to tam ale hemžilo krysami, ovcemi, kozami, psy a prasaty.



Volný a doplněný překlad podle:
Lorenzo I. 2016: 10 amazing birds that have gone extinct

Další zdroje:
Zpravodaj SVOB Vanellus
stránky jednotlivých druhů na databázi BirdLife

Jan Havlíček
09.03.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791