Zde se nacházíte: Home > ČSO/Birdlife > Info pro členy
Podkategorie:

Článek: Významné životní jubileum Bořivoje Holínka

Dne 20. března letošního roku se dožívá 90. narozenin jeden z nejstarších kroužkovatelů, pan Bořivoj Holínek. Mladým kroužkovatelům jeho jméno asi už nic neříká, starší kroužkovatelé a členové České společnosti ornitologické však jistě rádi zavzpomínají. A protože k nim patřím i já, chci tak učinit alespoň krátkou písemnou formou.

Je mi velkou ctí, že se mohu počítat mezi přátele Bořka, se kterým jsem se pravidelně setkával po nástupu do svého prvního zaměstnání ve Vlastivědném ústavu (rozuměj muzeu) v severomoravském Šumperku. Většinu života prožil Bořek se svou milovanou ženou a dvěma syny v nedaleké malé obci Lesnice. Tam jsem za ním pravidelně dojížděl na motorce, kterou jsem si nechával u něho na dvoře a po nějaké té svačince jsme spolu pak vyráželi většinou na blízký kopec Trlina porostlý převážně bukovým lesem, kde měl vyvěšeny desítky hnízdních budek. V nich kroužkoval ve velkém své oblíbené lejsky bělokrké a černohlavé, krutihlavy, sýkory a další dutinové hnízdiče. Byl to právě on, kdo mě jako první upozornil na křížení obou těchto černobílých druhů lejsků a kdo jako první zjistil, že kříženci-samice jsou neplodné. Z Přírodovědecké fakulty jsem o ptácích samozřejmě leccos věděl, praxi jsem ale měl ještě dost mizernou. Byl to právě on, kdo mě zasvěcoval do obtížněji naučitelných ptačích hlasů typu varování, vábení a dalších. Pamatuji si, že právě tak jsem se naučil hlasy lindušek, lejsků, dlaska a dalších druhů. Protože v té době nebyly u nás dostupné vhodné nahrávky, byly jeho vědomosti a rady neocenitelné. Tady jsem také poprvé přišel díky němu do styku s šířícím se strakapoudem jižním. Své vědomosti o místní avifauně Bořek shrnul do útlé monografie Ptactvo Zábřežska, řadu článků, nejen ornitologických, publikoval hlavně ve Vlastivědném sborníku Severní Morava, zajímavá ornitologická pozorování posílal ve formě krátkých sdělení i do Zoologických listů (dnešní Folia Zoologica).

S Bořkem a jeho a blízkým sousedem Eduardem Neoralem jsem pronikl i do tajů chytání ptáků do sítí a sklopek. Protože v té době nebyly k dispozici odchytové sítě, oba zmínění pánové si je sami pletli a sklopky si sami vyráběli. Dodnes mám doma svou první síť, kterou upletl Bořek, a kterou mi věnoval.

Nebyl jsem ovšem sám, kdo za Bořkem do Lesnice jezdil. Mezi jeho dlouholeté přátele patřili i známí brněnští zoologové doc. Karel Hudec (dodnes spolu udržují vzájemné kontakty alespoň po telefonu) a prof. Jiří Gaisler, s kterým na Trlině vyvěšoval, v praxi zkoušel a kontroloval první budky na netopýry. Jsem velmi rád, že ho občas navštíví i Honza Hora se Sašou Trublovou a Jožka Chytil (omlouvám se, pokud jsem zapomněl na někoho jiného).

Bořek ovšem není jen výborným ornitologem, dobře zná i rostliny, houby atd., vždy se intenzivně zajímal o celou přírodu. Pro okolní školy i různé organizace pravidelně pořádal přednášky s ornitologickou i ochranářskou problematikou. Je jeho zásluhou, že bukový kopec Trlina nebyl zničen vítošovským lomem a že byl později po neutuchajícím boji s úřady i soukromými vlastníky vyhlášen přírodní rezervací. O ochranu přírody a obecně o ekologii se zajímá dodnes, takže vím, jak pečlivě alespoň na dálku sledoval spory o kácení lesů na Šumavě nebo jak sleduje i současné dění kolem národních parků. Stále se zajímá o své oblíbené ptáčky (v malém bytě chová alespoň drobného papouška), se smutkem sleduje ubývání některých druhů a s radostí šíření a zvyšující se početní stavy jiných.

Přeji Ti tedy, milý Bořku, především hodně zdraví, co nejvíce dobrých zpráv o stavu přírody a o Tvých ptačích oblíbencích. Přeji Ti i to, aby se Ti Tví kamarádi ozývali co nejčastěji alespoň telefonicky (i já si sypu popel na hlavu, že to nedělám častěji) a aby Tě při těchto příležitostech informovali o veškerém dění v ornitologii. Jsem si jist, že totéž Ti přejí i všichni Tví známí.

Srdečné díky za vše.

Karel Šťastný

20.03.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů