Zde se nacházíte: Home > O ptactvu

Článek: Hrdlička divoká si zaslouží pozornost!

Na území střední Evropy pravidelně hnízdí dva druhy hrdliček. Zatímco první z nich – hrdlička zahradní Streptopelia decaocto je běžným obyvatelem lidských sídel a potkáváme se s ní v podstatě každodenně, druhá z nich – hrdlička divoká Streptopelia turtur je mnohem vzácnější, a navíc z naší krajiny rychle ubývá.


Hrdlička divoká, foto Luděk Boucný, birdphoto.cz


Hrdlička divoká je typickým obyvatelem zemědělské krajiny, kde vyhledává různé remízky, větrolamy, stromořadí apod. Zastihnout ji lze často i v lesních biotopech, především na okrajích lesů a v blízkosti pasek. Její hnízdní areál se rozprostírá od západního okraje evropského kontinentu a severní Afriky až po Čínu a západní hranice Mongolska. Na severu je ohraničen pobřežím Bílého moře a na jihu sahá až po Saharu a Arabský poloostrov. Zimoviště pak leží v subsaharské Africe. V terénu lze hrdličku divokou nejlépe zaregistrovat podle typických hlasových projevů – opakovaného „rru rrů“, které můžeme zaslechnout ihned po jejím příletu ze zimovišť, tj. přibližně okolo poloviny dubna až do odletu, který spadá na srpen a září. Nejvíce se však ozývá v první polovině května a také přibližně v druhé polovině června.

V posledních desetiletích byl u tohoto druhu na úrovni Evropy zaznamenán dramatický pokles početnosti. Na základě monitoringu běžných druhů ptáků bylo zjištěno, že se od roku 1980 velikost evropské populace snížila přibližně o 80 %. Na území ČR pak ve stejném období zmizelo přibližně 60 % hrdliček divokých (viz graf). Mezi hlavními příčinami těchto změn bývá uváděn lov, a to především na tahových cestách přes středomoří, v menší míře pak i na hnízdištích. Další pravděpodobnou příčinou je pak postupná intenzifikace zemědělství a postupné změny biotopů.


Graf: Vývoj populace hrdličky divoké v ČR na základě dat z projektu JPSP.


Právě kvůli dramatickým změnám její početnosti bude pro hrdličku divokou vypracován Akční plán EU (více v některém z dalších čísel časopisu Ptačí svět), který by měl být v budoucnu základním dokumentem, od kterého by se měla odrážet konkrétní ochranářská opatření.

Jak již bylo zmíněno, za úbytek hrdličky divoké může především lov na tahových cestách, ale také změny biotopů na hnízdištích. Abychom mohli detailně posoudit vliv druhé z těchto příčin a hrdličku na našem území i v rámci celé Evropy účinně chránit, je nutné mít o jejích nárocích na prostředí co nejpřesnější znalosti. Ze střední Evropy však recentní detailní studie chybí. Jednou z možností studia hrdličky může být například vyhodnocení preferencí jednotlivých biotopů na základě jejího (ne)výskytu v různých oblastech ČR. Jak již ukázaly různé pilotní studie, mohou v tomto bodě pomoci všichni zájemci o přírodu a to tak, že budou vkládat veškerá pozorování hrdličky divoké do Faunistické databáze ČSO avif.birds.cz. Vždy je ale nutné uvedení přesné polohy (bod do mapy), počtu jedinců a jejich chování (např. zadáním některé z atlasových kategorií). Ideálním termínem je období zvýšené hlasové aktivity, tj. první polovina května a poté přibližně druhá polovina června až do 1. dekády července. Cennější jsou pak samozřejmě opakované záznamy na stejné lokalitě či nálezy hnízd. Při jejich objevení je na prvním místě samozřejmě obezřetnost před nadměrným rušením ptáků, na druhém pak detailní popis (umístění, výška nad zemí, druh vegetace, fotografie apod.). Při zadávání hnízd do databáze je nutné uvedení příslušné hnízdní kategorie v poli „aktivita“.

Protože každá správná studie potřebuje i kontrolu, pomůže také, pokud budete do databáze vkládat úplné seznamy pozorování i z míst, kde jste hrdličku nezaznamenali. Velmi cenná data s obrovským potenciálem pro mnoho odborných a ochranářských výstupů pak nabízí i Jednotný program sčítání ptáků (JPSP), který je určený především pokročilým ornitologům.

Jan Havlíček
Katedra zoologie
Přírodovědecká fakulta JU v Českých Budějovicích
19.04.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791