Zde se nacházíte: Home > Akce a kampaně
Podkategorie:

Článek: Co si myslíme o nebezpečích, která na ptáky číhají v lidských sídlech?

Většina lidí z řad odborníků i laické veřejnosti si dokáže představit, co všechno může ptákům ve městech hrozit. Česká společnost ornitologická ale chtěla získat přesnější představu o tom, jak veřejnost hodnotí jednotlivá nebezpečí. Na začátku roku proto oslovila veřejnost s prosbou o vyplnění krátkého dotazníku na téma „Co hrozí ptákům v sídlech?“. Konkrétně se ČSO ptala respondentů co je podle nich pro ptáky vůbec největší nebezpečí, co naopak vnímají jako nejmenší hrozbu, a také nakolik se o této problematice mluví.

Dotazník vyplnilo přes 1 500 respondentů, což je poměrně velký vzorek pro to, abychom si udělali o postojích veřejnosti ucelený obraz. Mezi odpověďmi byla víceméně rovnoměrně zastoupena obě pohlaví a všechny věkové skupiny nad 18 let. Nejedná se sice o statisticky reprezentativní vzorek a zjištěné postoje nelze zobecnit pro celé Česko, protože vypovídají o názorech lidí, kteří mají k ptákům nebo ochraně přírody obecně kladný vztah. Právě tito lidé se zájmem o přírodu, ale hrají při její ochraně významnou roli.

Jako nejzávažnější problém pro ptáky v sídlech vidí většina dotázaných úbytek zeleně (40 %). Druhým nejpalčivějším problémem jsou podle veřejnosti kolize se skleněnými plochami (20 %) a často byly uváděny i střety s dopravními prostředky, ztráta hnízdních příležitostí a domácí mazlíčci (vše po 11 %). Všechna tato rizika jsou bez debat pro ptáky nebezpečná, i když převaha odpovědi „úbytek zeleně“ je trochu překvapující – jakkoli se jedná zejména ve větších městech o problém. Vliv přítomnosti zeleně na druhovou pestrost ptáků ve městech není jednoznačný a silně fragmentovaná a různorodá městská krajina může dokonce poskytovat více hnízdních příležitostí, než relativně stejnorodá přírodní krajina (1).

Jako problematické se ukázalo téma domácích mazlíčků. Ačkoli z vědecké studie ze Spojených států vycházejí kočky dokonce jako největší hrozba pro ptáky (2) a nárazy do skel nebo střety s dopravou jsou až za nimi, řada lidí stále považuje domácí mazlíčky za nedotknutelné a jakoukoli jejich kritiku si příliš nepřipouští. Naopak častý byl názor, že problémem je predace krkavcovitými ptáky, byť tato odpověď nebyla v dotazníku výslovně uvedena a pro městské ptáky nepředstavuje tak velkou hrozbu (3).

Zajímavým zjištěním je, že pokud mají lidé jednotlivá nebezpečí oznámkovat jako ve škole, rozdíly jsou minimální – úbytek zeleně by dostal čtyřku, ztráta hnízdních příležitostí by dostala 3– a přímé pronásledování lidmi, které je považováno za nejméně závažné nebezpečí, by dostalo 2–.


Tady už nic hnízdit nebude, © CC0 Public Domain



Pták už dávno zmizel, stopy po jeho nárazu do skla vydrží ještě týdny


Pokud vezmeme v úvahu, že jsme dotazníkem oslovili především ty, kteří již byli našimi příznivci nebo přáteli přírody obecně, informovanost o nebezpečích, která hrozí ptákům, je velmi malá. Zdaleka nejlépe medializovaným tématem jsou kolize ptáků se skleněnými plochami, které v médiích nebo na sociálních sítích zaznamenala necelá čtvrtina dotázaných. Doprava a lov zdivočelými mazlíčky v médiích zaznamenala méně než desetina respondentů.

Vzhledem k tomu, že se v ČSO dlouhodobě věnujeme problematice kolizí se skly, nechali jsme respondenty ohodnotit pět fotografií skleněných ploch s různou úrovní zabezpečení – od plně nefunkčních černých siluet až po hustý polep. Překvapivě, rozdíly v hodnocení byly minimální. Velkou výzvou ČSO je proto vyvrátit mýtus, že černá silueta ptáka odplaší a ochrání ho tak před střetem se sklem a naopak poukázat na vhodné způsoby zabezpečení, která skutečně fungují – jako je například husté polepení skleněných ploch.

Poslední část dotazníku se zaměřila na obecná tvrzení, se kterými se často setkáváme při debatách o ptácích ve městech a jejich ochraně. Příjemným zjištěním je, že prakticky všichni dotázaní souhlasí s tím, že ochrana ptáků ve městech (a nejen volné krajině) má smysl – pouhá desetina dotázaných si myslí, že je bezpředmětná. Stejný podíl dotázaných se domnívá, že opatření na ochranu jsou složitá a nákladná.


Plaší ptáky nebo ne? 30 % říká: Nevím © Jiří Honzírek/Archiv ČSO


Ačkoli znalost škály různých rizik, která pro ptáky představují lidská sídla, odpovídají u veřejnosti tomu, jak se na problematiku dívá i ČSO, existují jen velmi malé rozdíly v tom, jak jsou lidmi hodnocena jednotlivá rizika z hlediska své závažnosti. Dále přetrvávají i některé mýty, které je potřeba vyvracet – zejména to, že černá silueta plaší ptáky. Proto se nyní ČSO zaměří na informování o všech hrozbách, které pro ptáky představují lidská sídla a věnovat se bude i jejich možným řešením.

Literatura:
(1) Luck GW and Smallbone LT (2010) Species diversity in urban landscapes: patterns, drivers and implications. In: Gaston KJ, editor. Urban Ecology. Cambridge: Cambridge University Press and British Ecological Society. pp 88–119.
(2) Loss SR, Will T a Marra PP (2013) The impact of free-ranging domestic cats on wildlife of the United States. Nature communications, 4. pp 1396.
(3) Chiron F and Julliard R (2007) Responses of songbirds to magpie reduction in an urban habitat. Journal of Wildlife Management, 71(8). pp.2624-2631.

Zbyněk Janoška, janoskabirdlife.cz, 602 240 738



Tento projekt je spolufinancován Státním fondem životního prostředí ČR na základě rozhodnutí ministra Životního prostředí.
www.mzp.cz   www.sfzp.cz







18.05.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791