Zde se nacházíte: Home > Akce a kampaně
Podkategorie:

Článek: Ornitologický kurz v Orlickém Záhoří byl výživný

Není důležité, kolikátý to byl ročník a kolik jej za ten čas absolvovalo lidí, pro mě ne. Nejsem organizátorem, i když elán, ten školitelům mohu závidět.

Pozvali mne, abych promluvil o slavících, o specializaci a ukázal, jak i s jediným ptačím druhem může být skvěle a vystačit po celý život. K slovům jsem nachystal obrazový doprovod, to abych byl uvěřitelnější a abych na některý z pětatřiceti slavičích roků snad nezapomněl.


Účastníci letošního kurzu ornitologie v Orlickém Záhoří. Foto: Pavel Kverek


Ornitologický tábor byl připravený, program pestrý, vycházky za odchyty i poslechem ptáků poměrně náročné. Ale vzrušující a ten z účastníků, kdo neměl ještě zkušenost s podobným, musel žasnout. Tak to mladí organizátoři uchopili! Noc pod jejich moderováním začala být k posluchačům pojednou srozumitelnější, chřástali, cvrčilky i koncerty hmyzu. A za dne běžely odchyty jiné. A nejen pohled do ptačího peří pro mnohé prvně opravdu z blízka a technika kroužkování, mluvilo se též o mapování v terénu i o tom, jak které druhy rozpoznat.

Orlické Záhoří je bezesporu perlou mezi krajinami a nápad pozvat zájemce právě sem byl trefou do černého. Zázemí ubytovny se zajištěnou stravou, noční posezení u ohně, lidé podobní sobě zájmem ze všech koutů republiky.

Znám ta místa z časů, kdy jsme v nich hledali pelichajícího slavíka tmavého, chyceného a okroužkovaného týden před tím. Prohrál jsem tehdy, ale po týdnu se vrátil znovu. To abych prohrál zas a definitivně. Ptáka jsem neobjevil. Za tu krátkou chvíli si mne ovšem mladá a v meandrech dosud klidná Divoká Orlice naklonila tak, že možnost vrátit se jsem přijal s chutí. A mohu jen litovat, že za našich časů nebyly příležitosti ornitologicky podobně „bohatnout“ a zároveň držet týmu nadšenců palce. Odjížděl jsem s pocitem, že naše ornitologie nemusí mít strach o nové pokračovatele. A budou-li podobni těm ze Záhoří, budou vzdělanými.

Poděkování patří Mílovi a Kamilovi Hromádkovým, Kubovi Hlaváčkovi, Luďkovi Petrilákovi, Martinovi Vlkovi a všem, kteří si k setkání našli čas. Mílovi Hromádkovi pak ještě zvlášť za průvodcovství po krajině, kterou má rád a rozumí jí. I za to, že jsme mohli zavzpomínat.

Pavel Kverek
09.10.2017
Počet názorů: 0 Přidat názor

Reakce čtenářů



    © Česká společnost ornitologická 2002-2017
    Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce. ISSN 1803-6791