Česká společnost ornitologická

(pozn.: Od roku 2001 vychází Sylvia jen jedenkrát ročně v rozsahu odpovídajícím původním dvěma číslům)

Abstrakty

Voříšek P., Klvaňová A., Brinke T., Cepák J., Flousek J., Hora J., Reif J., Šťastný K. & Vermouzek Z. 2009: Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia 45: 1–38.

Avifaunu ČR tvoří 406 druhů ptáků, z nichž polovina tu hnízdí. Ve srovnání se začátkem 80. let 20. století početnost asi třetiny druhů poklesla, u třetiny vzrostla a zbytek zůstává stabilní. Přibývají zejména druhy, které jsou předmětem mezinárodní ochrany nebo jejichž zákonná ochrana umožnila návrat zpět, druhy těžící z měnícího se stavu lesů či zvykající si na blízkost člověka. Nejrychleji naopak mizí ptáci zemědělské krajiny a některé druhy vázané na mokřadní biotopy. Intenzifikace zemědělství spolu s opouštěním půdy a zarůstáním krajiny v posledních letech vede k ústupu polních ptáků. K úbytku mokřadních ptáků přispívá zejména intenzivní rybníkářství. Naopak očekáváme pozitivní vliv vyhlášení ptačích oblastí soustavy Natura 2000, pokud však budou důsledně plněny podmínky ptačí směrnice EU. Mezi ně patří i vyhlášení zbylých dvou ptačích oblastí. Význam ptáků pro lidi je vesměs kladný stejně jako vztah většiny veřejnosti k nim. Problémy přinášejí konflikty zájmů některých skupin a z toho plynoucí nerespektování zákonné ochrany ptáků. V nezákonném pronásledování ptáků patří mezi nejnebezpečnější trávení. Problémy také přinášejí lidské stavby v energetice a dopravě či necitlivé rekonstrukce objektů. Ptáci jsou již také ovlivněni změnou klimatu, která představuje zásadní faktor ovlivňující stav ptactva v ČR v budoucnosti. Ochrana přírody selhává v případech úbytku polních a mokřadních ptáků a není příliš účinná ani v druhové ochraně. Jedním z důvodů je nedostatečné využívání a podpora vědeckých poznatků včetně poznatků z dlouhodobého monitoringu.

Adresa: Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 34, CZ-150 00 Praha 5; e-mail: EuroMonitoringbirdlife.cz

Mlíkovský J. 2009: Úvod do historické ornitologie. Sylvia 45: 39–50.

Historická ornitologie je perspektivní, zatím však málo využívaný obor, přinášející užitečné ornitologické poznatky. Předmětem historické ornitologie je vyhledávání, shromažďování a interpretace ornitologických údajů z historických nebo ne-ornitologických zdrojů (starých knih, obrazů, soch atd.). V Česku sahají počátky historicko-ornitologických výzkumů do roku 1872. V článku jsou kromě zdrojů informací využitelných historickou ornitologií shrnuty i metody a rizika interpretace relevantních údajů. Na závěr jsou uvedeny příklady výstupů historicko-ornitologického bádání.

Adresa: Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ–115 79 Praha 1, e-mail: jiri_mlikovskynm.cz

Večlová B. & Hořák D. 2009: Příčiny proměnlivosti ve zbarvení ptačích vajec. Sylvia 45: 51–72.

Zbarvení skořápky ptačích vajec, jakož i velikost a tvar skvrn jsou velmi proměnlivé. Velké odlišnosti existují převážně mezi druhy, ale variabilitu můžeme najít i v rámci jednoho druhu, či dokonce v rámci jedné snůšky. Pestrá škála barev je způsobena přítomností pigmentů biliverdinu a protoporfyrinu a jejich kombinacemi. Původně bylo ptačí vejce pravděpodobně bílé a beze skvrn, teprve v průběhu evoluce postupně z různých příčin vznikaly barevné variace. Nejčastěji je za prvotní příčinu evoluce barevnosti a skvrnitosti vajec považována nutnost předejít útokům predátorů tvorbou kryptických vajec. Evoluci barevnosti ptačích vajec však zřejmě ovlivnily i závody ve zbrojení mezi hnízdními parazity a jejich hostiteli. Celková barevnost skořápky může významně přispívat k termoregulaci vajec a pigmentové skvrny na vejcích mohou zpevňovat tenké oblasti skořápky při nedostatku vápníku. U modrozelených vajec se uvažuje také o signální funkci – samice může jejich prostřednictvím informovat samce o své kvalitě, aby ovlivnila jeho angažovanost v péči o potomky. Přímý vliv na zbarvení vajec má také prostředí, ve kterém ptáci žijí a stres, který zažívají. Barva a skvrnitost ptačích vajec jsou vzhledem k zajímavým evolučně-ekologickým interpretacím lákavým objektem studia. K jejich uchopení se stále častěji používají moderní metody (analýza obrazu a spektrofotometrie), které dokáží překonat odlišné vnímání barev u ptáků a lidí.

Adresa: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, katedra ekologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: horakdcentrum.cz

Schröpfer L. 2009: Vizuální sledování podzimního tahu dravců v jihozápadních Čechách v letech 1996 až 2008. Sylvia 45: 73–84.

V letech 1996 až 2008 jsem vizuálně sledoval podzimní tah dravců údolím řeky Radbuzy v okolí města Holýšova a obce Horní Kamenice, Plzeňský kraj, kvadrát 6444. Sledování probíhalo nepravidelně v pentádách 46 až 65 (14. 8. až 21. 11.). Celkem bylo sčítáním stráveno 1 020,5 hodiny. Na podzimním tahu bylo pozorováno 6 320 dravců 16 druhů. 10 druhů je možno považovat za pravidelně protahující touto lokalitou: Pernis apivorus, Milvus milvus, Circus aeruginosus, Circus cyaneus, Accipiter gentilis, Accipiter nisus, Buteo buteo, Pandion haliaetus, Falco tinnunculus a Falco subbuteo. U čtyř druhů dravců mohla být stanovena intenzita průtahu lokalitou. Pro následující druhy byly vypočteny i mediány podzimního průtahu: Pernis apivorus 22. 8., Circus aeruginosus 2. 9., Milvus milvus 13. 9., Falco tinnunculus 29. 9., Buteo buteo 8. 10., Accipiter nisus 13. 10. Je pravděpodobné, že na podzim migrují údolím Radbuzy pravidelně 4 až 4,5 tisíce dravců.

Adresa: Holýšovský ornitologický klub, Husova 302, CZ-345 62 Holýšov; e-mail: schropferoaplzen.cz

Pietruszková J. & Adamík P. 2009: Fenologie průtahu bahňáků územím České republiky a Slovenska: analýza kroužkovacích dat. Sylvia 45: 85–104.

V práci prezentujeme ucelený přehled časování průtahu 15 druhů bahňáků územím České republiky a Slovenska na základě kroužkovacích dat z let 1964–2006. Průběh tahu je popsán pro kulíka říčního (Charadrius dubius), kulíka písečného (Charadrius hiaticula), jespáka malého (Calidris minuta), jespáka šedého (Calidris temminckii), jespáka křivozobého (Calidris ferruginea), jespáka obecného (Calidris alpina), jespáka bojovného (Philomachus pugnax), slučku malou (Lymnocryptes minimus), bekasinu otavní (Gallinago gallinago), vodouše tmavého (Tringa erythropus), vodouše rudonohého (Tringa totanus), vodouše šedého (Tringa nebularia), vodouše kropenatého (Tringa ochropus), vodouše bahenního (Tringa glareola) a pisíka obecného (Actitis hypoleucos). U těchto druhů byl určen začátek a konec jarního a podzimního tahu, jejich mediány a průměry, a to jak pro mladé ptáky tak pro dospělce. U většiny druhů byl prokázán dřívější podzimní tah dospělců. Pouze u vodouše rudonohého, vodouše tmavého a slučky malé nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl v časování tahu mezi mladými a dospělými jedinci. V průběhu jarního tahu byl zjištěn výrazně časnější průtah samců oproti samicím u jespáka bojovného.

Adresa: Vědecký orgán CITES, AOPK ČR, Nuselská 34, CZ-140 00 Praha 4; e-mail: stikankacentrum.cz; Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6; Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, CZ-771 73 Olomouc; e-mail: peter.adamikupol.cz; Katedra zoologie a ornitologická laboratoř, Přírodovědecká fakulta UP, tř. Svobody 26, CZ-771 46 Olomouc

Šírek J. 2009: Význam zaniklých cukrovarských nádrží v Kojetíně (střední Morava) pro protahující bahňáky. Sylvia 45: 105–114.

Cukrovarské nádrže představovaly do nedávné minulosti významné lokality pro tah bahňáků vnitrozemím. Transformace cukrovarnictví v České republice vedla od začátku 90. let 20. století k zrušení celé řady cukrovarů a tím i k zániku odpočinkových míst pro protahující ptáky. Tato práce shrnuje výsledky sledování bahňáků na usazovacích nádržích cukrovaru v Kojetíně (střední Morava) v letech 1992–2008. Celkem byl zjištěn výskyt 30 druhů, z toho 3 hnízdící – čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík říční (Charadrius dubius) a vodouš rudonohý (Tringa totanus), 11 pravidelně protahujících, 1 nepravidelně protahující a 15 vzácně zalétajících. Z lokality byl doložen i první výskyt jespáka rudohrdlého (Calidris ruficollis) na území ČR. Lokalita byla zlikvidována v souvislosti s ukončením cukrovarské výroby v roce 2008. Práce tak shrnuje pozorování bahňáků na dnes již neexistující lokalitě a poukazuje na postupný a nenávratný zánik vhodných biotopů pro hnízdící i protahující bahňáky na území České republiky.

Adresa: Tržní náměstí 63, CZ-752 01 Kojetín; e-mail: jirka.sirekseznam.cz

Jasso L. 2009: Výskyt kachničky mandarinské (Aix galericulata) v České republice (1978–2008). Sylvia 45: 115–120.

Práce shrnuje výskyt kachničky mandarinské (Aix galericulata) v České republice v letech 1978–2008. Z tohoto období byly získány, na základě faunistických pozorování, údaje o výskytu 168 ptáků. Od roku 2000 je výskyt každoroční s výrazným nárůstem od roku 2003. Nejvíce kachniček se na našich vodách zdržovalo v zimním období (79 ex.). V době jarního tahu (7.2.–11.5.) bylo pozorováno 50 ex. a v době podzimního tahu (26.9.–19.12) celkem 35 ex. V době hnízdění (červen – srpen) byly zjištěny pouze 4 ex.

Adresa: Proseč 25, CZ-513 01, Semily, e-mail: jasso.lseznam.cz

Mourková J., Bergmann P. & Bílý M. 2009: Zimování slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a lysky černé (Fulica atra) ve středních Čechách (1995–2007) a v Praze (1970–2007). Sylvia 45: 121–136.

Zimování slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a lysky černé (Fulica atra) bylo hodnoceno na základě údajů z Prahy (Vltava) a ze středních Čech (Vltava, Labe, Berounka a další řeky a vybrané stojaté vody). Sezónní dynamika byla sledována v Praze během 9 kontrol od začátku prosince do konce února. Mimo Prahu byli ptáci sčítáni 3x, později 5x za zimu, vždy uprostřed měsíce. Početnost slípky zelenonohé kolísá mezisezónně v rámci Prahy i Vltavy a Labe, kde vykazuje negativní závislost na teplotě. Slípky se ve středních Čechách v zimě zdržují především na dolní Vltavě, Labi u Kolína, Jizeře u Mladé Boleslavi a na rybnících u Stehelčevsi. Sezónní dynamika slípek je velmi neustálená. Lyska černá na Vltavě v Praze od začátku 80. let ubývala, v rámci Vltavy a Labe její lednová početnost kolísá v závislosti na teplotě v 1. polovině zimy. Ve středních Čechách se lysky zdržují především na Labi (45–60 % zimující populace), Vltavě (30–40 %) a v listopadu a v mírných zimách také v pískovnách (15–23 %). V jednotlivých zimách se sezónní dynamika příliš nelišila, počet lysek v lednu je jen o málo vyšší než v prosinci a únoru.

Adresa: Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2; Uralská 6, CZ-160 00 Praha 6; Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., Podbabská 30, CZ-160 62 Praha 6; společný e-mail: scitani.stcemail.cz

Reif J., Šťastný K., Telenský T. & Bejček V. 2009: Srovnání změn početnosti hojných druhů ptáků zjištěných na základě síťového mapování s údaji z Jednotného programu sčítání ptáků v České republice. Sylvia 45: 137–150.

Správné zachycení změn početnosti ptáků je důležité jak pro základní výzkum jejich ekologie, tak pro nastavení vhodných priorit pro jejich ochranu. Dva nejdůležitější zdroje dat v České republice poskytují (i) síťové mapování hnízdního rozšíření ptáků probíhající zhruba v 15letých periodách a (ii) každoroční monitoring hnízdních populací v rámci Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP). Lze předpokládat, že u hojných ptačích druhů, jejichž rozšíření zahrnuje téměř celou ČR a nedoznává v čase výrazných změn, mohou být změny početnosti pomocí síťového mapování zachyceny pouze nedokonale. U 73 nejhojnějších druhů českých ptáků, pro něž existují kvalitní data z JPSP, jsme vyjádřili změnu početnosti mezi dvěma mapovacími obdobími (1985–1989 a 2001–2003) pomocí dat z kvadrátového mapování a zároveň pomocí dat z JPSP. U druhů, pro které nebyly při zpracování síťového mapování využity údaje z JPSP, se výsledky z obou zdrojů dat výrazně liší. Obecně hodnotí síťové mapování změny početnosti pozitivněji než JPSP – některé ubývající druhy jsou podle mapování hodnoceny jako stabilní či přibývající, některé druhy beze změny početnosti podle mapování přibývají. Jakékoliv hodnocení změn početnosti hojných druhů ptáků by tedy pro dosažení nezkresleného obrazu mělo zohlednit i výsledky JPSP. Dále doporučujeme využívat údaje z JPSP i pro kalkulaci odhadů početnosti ptáků na základě síťového mapování.

Adresa: Přírodovědecká fakulta UK, Ústav pro životní prostředí, Benátská 2, CZ-128 01 Praha 2; e-mail: jirireifyahoo.com; Fakulta životního prostředí ČZU, katedra ekologie, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6; e-maily: stastnyfzp.czu.cz, bejcekfzp.czu.cz; Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 34, CZ-150 00 Praha 5; e-mail: tomasmatfyz.cz

Korňan M.: Porovnanie štruktúry ornitocenóz medzi lesným ekotonom a interiérom slatinného jelšového lesa. Sylvia 45: 151–176.

Cieľom práce je popísať rozdiely v štruktúre vtáčích zoskupení medzi interiérom a ekotonom jelšového slatinného lesa. Štúdium bolo realizované na dvoch 16 ha plochách v NPR Šúr, k.ú. Svätý Jur a Chorvátsky Grob, Slovensko. Výskum bol robený kombinovanou verziou mapovacej metódy v r. 1995. V ekotone bolo zaznamenaných 54 druhov, z toho 50 hniezdičov, zatiaľ čo v interiéri len 36 druhov, z čoho bolo 35 hniezdičov. Celková hustota ekotonu bola 213,69 p/ 10 ha a interiéru len 130,44 p/ 10 ha. V ekotone bolo zistených 9 druhov (abundancia ≥ 0,5 páru), ktoré neboli zaznamenané v interiéri. U ďalších 14 druhov boli zistené vyššie populačné hustoty. Nepodarilo sa zistiť ani jeden druh, ktorý by sa vyskytoval len v interiéri. U štyroch druhov boli zaznamenané vyššie populačné hustoty v interiéri. Šírka oblasti zvýšenia alebo zníženia populačných hustôt bola pre každý druh špecifická.

Adresa: Centrum pre ekologické štúdie, Ústredie 14, SK-013 62 Veľké Rovné, Slovensko; e-mail: martin.kornangmail.com

Hendrychová M., Šálek M. & Řehoř M. 2009: Ptačí společenstva lesních stanovišť na výsypkách po povrchové těžbě hnědého uhlí. Sylvia 45: 177–190.

Raná sukcesní stadia výsypek obývaná některými vzácnými ptačími druhy byla již dříve předmětem řady prací, naopak o lesních společenstvech výsypek je dosud známo jen málo. V této práci jsme sledovali druhové složení a diverzitu ptáků na zalesněných výsypkách v okolí Mostu. Společenstva sestávala především z bežných druhů s dominantami budníčkem menším (Phylloscopus collybita) a pěnicí černohlavou (Sylvia atricapilla) a bylo zaznamenáno jen několik méně hojných druhů (lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca, pěnice vlašská Sylvia nisoria, krutihlav obecný Jynx torquilla). Růst diverzity ptáků byl spojen se zvýšeným podílem ekotonů na úkor souvislého lesa. Vlastnosti biotopů provázející růst diverzity ptáků byly svázány se stanovišti ponechanými spontánní sukcesi bez technické rekultivace, které se nacházely častěji na úpatí Krušných hor než v návaznosti na České středohoří. V zájmu podpory ptáků v lesních biotopech na rekultivovaných výsypkách doporučujeme pamatovat na úseky ponechané spontánní sukcesi a při zalesňování preferovat mozaiku skupinových výsadeb dřevin a otevřených ploch.

Adresa: Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6; e-mail: salekfzp.czu.cz; Technologické procesy a tvorba krajiny, Výzkumný ústav pro hnědé uhlí, a.s., Budovatelů 2830, CZ-434 01 Most; e-mail: hendrychovavuhu.cz

Česák J. 2009: Početnost a věková struktura zimujících havranů polních (Corvus frugilegus) v Rábech u Pardubic v období 1982–2007. Sylvia 45: 191–208.

V zimním období během let 1982–2007 jsem u obce Ráby u Pardubic odchytil a okroužkoval celkem 15 908 havranů polních (Corvus frugilegus), což představuje zhruba polovinu odchycených havranů v celé České republice. K odchytům jsem používal stabilní odchytové voliéry (samočinné odchytové zařízení). Cílem odchytů bylo okroužkovat co nejvyšší počet zimujících havranů a tím získat informace o jejich tahu, místě původu a zimování, délce a věrnosti pobytu na zimovišti. Počet odchycených havranů během pětadvaceti zimních sezón kolísal v pravidelných cca pětiletých cyklech a průměrný počet havranů na úspěšný odchytový den během stejného období lineárně rostl. Během sezóny se nejvíce ptáků chytilo v období od prosince do února. Z celkového počtu ptáků bylo 61 % mladých a 39 % starých ptáků a poměr věkových kategorií kolísal v letech i během sezóny. Zastoupení mladých ptáků v sezóně pozitivně korelovalo se zimním indexem NAO. Na základě celkem 425 zpětných hlášení je popsán tah havranů přes naše území mezi hnízdišti v Rusku a Polsku a nejzazšími zimovišti v Německu a Francii, věrnost lokalitě zimování v různých letech a délka pobytu na lokalitě během jedné zimy. Kroužkováním byl zjištěn vysoký věk dvou havranů: 19 a 17 let. Mimo havrany se chytilo dalších osm druhů ptáků.

Adresa: Ráby 81, CZ-533 52 Staré Hradiště; e-mail: cesakjirivolny.cz

Cyprich D., Krumpál M & Plachý J. 2009: Hostiteľské spektrum vtáčích druhov bĺch (Siphonaptera) rodov Ornithophaga Mikulin, Ceratophyllus Curtis a Dasypsyllus Baker na Slovensku. Sylvia 45: 209–237.

V práci vyhodnocujeme hostiteľské spektrum vtáčích druhov bĺch (Siphonaptera) rodov Ornitophaga, Ceratophyllus a Dasypsyllus na území Slovenska. Preštudovali sme materiál pozostávajúci zo 153 877 jedincov bĺch, ktorý sme získali z 5 962 hniezd vtákov, plchov, veverice, drobných cicavcov a ich kombinácií. Uvádzame hostiteľské spektrá jednotlivých druhov bĺch, pričom hodnotíme dominanciu (D) a frekvenciu (F) bĺch parazitujúcich na jednotlivých hostiteľoch. Hostiteľov sme rozdelili na základe kvantitatívnych ukazovateľov do 4 skupín: hostitelia pre daný druh blchy hlavní, ďalej hostitelia sekundárni, občasní a náhodní. V práci sme tiež hodnotili aj vzťah jednotlivých druhov bĺch k ekologickým skupinám hostiteľov. Blchy podľa šírky hostiteľského spektra sme rozdelili na blchy so širokým, užším a úzkym hostiteľským spektrom. K blchám so širokým hostiteľským spektrom možno zaradiť druhy ako Ceratophyllus sciurorum, C. pullatus či C. tribulis. V práci sú rozoberané aj príčiny rôznej šírky hostiteľského spektra jednotlivých druhov bĺch.

Adresa: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina B-1, SK-842 15 Bratislava; e-mail: cyprichfns.uniba.sk, krumpalfns.uniba.sk, plachyfns.uniba.sk

Tyller Z. 2009: Společné nocování sýkory koňadry (Parus major) a brhlíka lesního (Sitta europaea). Sylvia 45: 238–241.

Někteří ptáci nocují samostatně, jiní společně, buď v dutinách nebo na otevřených nocovištích. Sýkora koňadra (Parus major) a brhlík lesní (Sitta europaea) na základě dosud známých literárních údajů jsou považováni za striktně samostatně nocující druhy ptáků. Mně se však podařilo pozorovat výjimečný případ, kdy tomu tak nebylo. Dne 25.11.2007 jsem v jedné budce (typ sýkorník) na lokalitě v lužním lese Království u Grygova (nedaleko Olomouce, 49°31' N 17°18' E ) zjistil společné nocování těchto dvou druhů. Tento jediný případ byl zaznamenán při pravidelných zimních kontrolách 181 budek na této lokalitě.

Adresa: Voleč 119, CZ-533 41 Voleč; e-mail: zdenek.tyllercentrum.cz

Mlíkovský J. 2009: První doklad tlustozobé formy strnada rákosního (Emberiza schoeniclus reiseri) z České republiky. Sylvia 45: 242–247.

Strnada rákosního, uloveného dne 8. listopadu 1943 u Dukovan na jižní Moravě a uloženého v Moravském zemském muzeu, jsem určil jako zástupce tlustozobé skupiny poddruhů tohoto strnada, konkrétně poddruhu Emberiza schoeniclus reiseri. Jedná se o první doklad výskytu tohoto poddruhu z území České republiky a celé střední Evropy.

Adresa: Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ–115 79 Praha 1; e-mail: jiri.mlikovskynm.cz

Mlíkovský J. 2009: Pravděpodobné historické hnízdění slučky malé (Lymnocryptes minimus) na Šumavě, Česká republika. Sylvia 45: 248–251.

Jan Hanzák pozoroval v letech 1954–1956 slučky malé (Lymnocryptes minimus) na hnízdění u Černé na Šumavě. Svá pozorování publikoval jen jako stručnou poznámku (Hanzák 1956), která následně upadla v zapomnění. Nově objevené terénní zápisky Hanzáka z roku 1954 umožnily, abych jeho pozorování potvrdil. Slučka malá byla všeobecně považovaná za ptáka hnízdícího v Čechách, než ji Černý (in Hudec & Černý 1977) bez podrobnějšího zdůvodnění přeřadil mezi nehnízdící návštěvníky. Slučku malou tímto vracím na seznam druhů zastižených v České republice na hnízdění po roce 1800.

Adresa: Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ–115 79 Praha 1; e-mail: jiri.mlikovskynm.cz

Vavřík M.: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2008. Sylvia 45: 266–278.

Vydání časopisu Sylvia č. 45 finančně podpořila Rada vědeckých společností AV ČR a Nadace Český literární fond.

Počet názorů: 0

Reakce čtenářů